Chorvatsko 2014 - 2. část

Pokračování z dovolené na chorvatském Hvaru. První díl k přečtení zde.

Ve středu jsme si půjčilli lodičku a to teprve bylo něco! Za 370 kun na celý den včetně rychlokurzu řízení. Kocábka, přejmenovaná na Černou perlu, vydávala sice šílený rachot, ale povozila nás po celém Starigradském zálivu (jen z jedné strany na druhý je to hodina cesty). Za den jsem vystřídala post vrchního plavčíka a kotviče, návnady pro žraloky, mořské panny na přídi a příležitostné lovkyně perel. U každé sebemenší vlny jsem měla pocit, že nás musí moře převrhnout, jak se lodička zoufale kymácela, ale naštěstí se tak nestalo. Poctivě jsme objeli celé pobřeží zálivu, plné malých soukromých zátok, kde občas kotvila pirátská loď nebo katamarán. Ve dvou jsme se zastavili a já se tu potápěla - bylo to úchvatné. Úžasná viditelnost, atoly plné sasanek, mořských hub, řas, mušlí, ježovek, různobarevných rybek a krabů, dokonce i mořská hvězdice. A jednu ztroskotanou loďku jsem objevila :) Někdy jsme nechali vypnutý motor a nechávali se jen tak unášet mořem. Bylo nádherně a z výletu jsme byli oba nadšení.

  
  
fotku kocábky nemám, ale měla stříšku s pruhovaným stínidlem :)

Nakonec mi vůbec nevadilo, že nejsme na širém moři, protože ve Starigradském zálivu bylo tak báječně, že bych stejně nikam jinam nechtěla. Překvapilo mě, že Čechů jsme potkávali jen minimum. Zato spousta hlučných Italů (stikaci na ně!), plno Němců, Britů, Rusů a dalších národností, které jsem nedokázala zařadit. Skvělé byly dvě malé ruské potápky -  mladší mohla mít tak 4 roky, na sobě dětský růžový neopren, ploutvičky a potápěčské brýle. Ve vodě vydržela tak dvě minuty :) Někdy byla sranda okolní lidi sledovat. Třeba místní teens, které se couraly nočním městem zásadně v trojčlenných skupinkách, v jedné ruce Haribo bonbony a v druhé Monster energy drink.

  
podvečerní Stari Grad

Vařili jsme si sami - většinou těstoviny nebo bulgur s tím, co místní tržnice dala. Mořské plody tu měli výborné! Po večerech jsme chodili na procházky do městečka na zmrzlinu a popíjeli proška.

Jednou jsme si šli v noci zaplavat, což bylo super, než nás z vody vyhnali krvežízniví hmyzáci. Vlastně jediné, co nás na dovolené zlobilo, bylo ohromné množství komárů - jsou menší než čeští, mají na sobě šedé proužky a skoro nebzučí, sají ovšem stejně nadšeně jako ti naši. 

  
Stari Grad za tmy

Poslední večer jsme byli majiteli pozvaní na grilování, které se konalo v jejich domku uprostřed vinic. Chorvatské venkovské domečky nám přišly velmi zábavné - jsou postavené bez ladu a skladu, různě popropojované terasami a třeba WC bývá často úplně oddělené. Na grilování jsme byli pozvaní my a ještě jedna česká rodina, se kterou se domácí dlouhodobě přátelí. Tak jsme si se všemi rychle potykali, ještě před jídlem okoštovali všechny druhy domácího alkoholu přímo ze sudů a brzy se vrhli na výborné ryby, ke kterým se podávaly brambory s lilkem. Chutnalo nám ohromně a příjemný večer rychle uběhl.

  
pražmy a mořští vlci

Válení se na pláži jsme stihli i poslední den, domů jsme cestovali až navečer. Cesta zpátky byla taky dost vtipná - v instrukcích od CK stálo, že o přesné hodině odjezdu budeme informováni majitelem apartmánu a řidičem autobusu, který nás měl ve Splitu nabrat. Majitel netušil nic, o předběžném odjezdu v 17 hod prohlásil, že se tím asi myslí trajekt v 17:30, a že zbytek už je na nás. Cesta trajektem byla dobrodružná, jen co jsme vyjeli z Gradu, začaly se na obzoru hrnout bouřkové mraky, brzy se přidaly blesky a dunění hromů a za chvíli už paluba plavala v návalech deště. My jsme seděli na části paluby, která byla zastřešená (sice do ní teklo, ale naštěstí ne na nás), a tak jsme měli vše v přímém přenosu. Panikařící Italky, přesunující se z paluby do vnitřních prostor, kde se tísnily jedna na druhé. Tatínci od rodin, nenápadně zkoumající návody na záchranných vestách... Než jsme dojeli do Splitu, bouřka ustala a nás přivítala dvojitá duha a krásně ozářená načervenalá obloha. 

  
  
Split

Po cestě tam nám řidič řekl, že pokud pojedeme nazpět s ním, máme stát na silnici u směnárny. Přesunuli jsme se tedy na silnici, kde jsme dalších 45 minut velmi netrpělivě vyčkávali, jestli pro nás někdo přijede. Autobusů se kolem motalo mnoho, náš nebyl žádný. Ačkoliv nám měli zavolat, nevolal nikdo (a já jsem číslo samozřejmě neměla). Teda vlastně volal... Po deváté jsem slyšela nějakého pána, jak z dálky křičí mé jméno. Jo, byl to náš autobusák. Tak jsme se nakonec šťastně našli (oddechli jsme si neskutečně). Zbytek cesty už probíhal bez komplikací a vlastně jsem ji celou prospala. Brno nás uvítalo pravým podzimním počasím a báječnou výlukou MHD, která mi udělala hned po ránu velkou radost.

  
ještě dvě plážové, že jsem si to celé nevymyslela :)

Parádní dovolená, musím říct. Ten týden byl tak akorát, abych načerpala síly, přečetla dvě knihy, udrhala velkou spoustu náramků a vrátila se domů spokojená a opálená. Bremošovi se u moře taky moc líbilo, vlastně to byla jeho první válecí dovolená vůbec :) A ačkoliv příští rok asi zase dáme přednost něčemu akčnějšímu, byla to skvělá změna a moc jsme si to oba užili.