Na vídeňské výletování jsem si vybrala nad ten nejteplejší víkend letošního léta, to jest první srpnový. Cílem výpravy byla zde pracující kamarádka a především spousta památek - Hofburg, Albertina, Schönbrunn a mnoho dalšího.
Díky absenci průvodce jsem se spoléhala jen na své přirozené orientační schopnosti (ha ha) a malý papírový bedekr, který jsem si vlastoručně sepsala. Ve Vídni jsem byla už dvakrát (a jednou o tom dokonce i napsala článek), nicméně v obou případech se jednalo jen o návštěvu vánočních trhů, kdy na aktivity jiného charakteru než koštování punče nezbylo tolik času, kolik bych ráda. A vídeňské památky byly přitom na mém snovém seznamu už pěkně dlouho.
Protože se považuji za tvora skladného (a hlavně se mi nechtěla nést krosna), sbalila jsem se jen do látkové hippie tašky, díky čemuž jsem se vystavila drobnému cestovatelskému dilematu, zdali je důležitější karimatka, náhradní boty či ručník. Cestou na Student Agency jsem Kristýnce koupila svoji oblíbenou čokoládu a sobě ten nejlepší trojúhelník z prodejny pečiva v Myší díře; odjížděla jsem z Brna někdy o půl osmé večerní, předpokládaný příjezd byl ještě před půl desátou - je to tam kousek. Cesta přes Mikulov červeně ozářený zapadajícím sluncem měla svoje kouzlo.
Ve Vídni jsem vystoupila u Prateru (ačkoliv jsem si absolutně nebyla jistá, která ze dvou vídeňských zastávek je ta správná), kde jsem se při čekání na Kristýnku seznámila s mladým klukem, co taky na kohosi čekal (a ptal se mě, která zastávka je ta správná, ha ha). Když se Kika přiřítila, koupily jsme dvoudenní jízdenku na MHD + borůvky ke snídani a pak mě seznámila se svojí kamarádkou, se kterou jsme strávily večer v jedné z nejlepších vídeňských open-air restaurací. Posezení se konalo přímo v Prateru - nasvícené a pulzující čtvrti, kde jela jedna horská dráha vedle druhé, lidé různě posedávali, popíjeli a bavili se a koukali na světélkující ruské kolo. Místní pšeničné pivo Paulener (teda nemístní, německé) mi velice chutnalo a celkově to byl moc příjemný večer.
noční Prater
Kiki byla ve Vídni jen na prázdniny, tudíž bydlela na kolejích, které jsou přes léto volné. Některá nařízení mi přišla značně nesmyslná, třeba že do kuchyně či na terasu (obojí oddělené od obytných místností) se nesmí během nočního klidu, který trvá až do sedmi ráno (kde si chudáci studentíci připravují snídani?). Každopádně, pokojík byl hezký, s vlastní ledničkou a sociálkami, nicméně značně přetopený. Nafoukla jsem si karimatku, pojedla müsli tyčinku a kolem jedné hodiny v noci odpadla.
Ráno jsme vstávaly po sedmé. Koukla jsem na internetu na rozpis vídeňského metra a po snídani a lehké sprše se vydala na objevování Vídně. Cestou jsem se stavila do Billy pro nějaké jídlo a syrovátková pitíčka, pro která mám strašnou slabost. Už ráno bylo krásně teplo, svítilo slunko a mně bylo fajn. Tajně jsem doufala, že co nejdřív narazím na turistickou kancelář, abych mohla uzmout mapu města, kterou jsem si zapomněla z domů vzít.
První krok - úspěšně se dostat na metro, jsem splnila na jedničku, i když jsem jela jiným číslem tramvaje, než kterou mi Kika doporučila. Vůz působil jako z dob Františka Josefa - včetně nepříliš pohodlných dřevěných sedaček. Následně jsem se metrem dopravila na Stephansplatz, zastávku hned vedle slavného Stephansdomu - katedrály sv. Štěpána, významnou památkou, která ve Vídni stojí už od 12. století, i když po několika přestavbách skončila u novogotického slohu; Stephansdom mi hodně připomínal pražskou katedrálu sv. Víta. Stavba je to opravdu majestátní a s milionem věžiček. Nakoukla jsem dovnitř a chtěla si vylézt na jednu z věží, ale nějak jsem netrefila správnou frontu na vstup (a pokud to byla ta, co si myslím, že byla, tak jsem ráda, že jsem ji minula, protože 10 euro bych za vyhlídku stejně nedala). Všude kolem katedrály proudily davy turistů, mladí pánové v klasicistních kostýmech prodávali lístky na večerní koncert Mozartovy hudby a kolem jezdil jeden kočár za druhým.
Stephansdom
Dalším cílem dne byl Hofburg, bývalá císařská rezidence. Cestou jsem se chtěla zastavit do Lush obchodu (proč v Brně není Lush?!) - obchůdek jsem trefila s naprostou samozřejmostí, zřejmě mě svou magickou mocí přitahoval už z dálky. Vybrala jsem si nějakou kosmetiku, od milé prodavačky dostala dáreček k nákupu a spokojeně jsem odtlápala, že tedy zamířím hledat Hofburg. Vzala jsem to po bulváru Graben, plným drahých obchodů, stovek turistů a spousty hezkých staveb. Nějakou záhadou jsem se ovšem vynořila místo u Hofburgu u Albertiny, což mi ale vlastně vůbec nevadilo, protože jsem si z minulé návštěvy pamatovala, že u Albertiny stojí turistické informace - a v turistických informacích rozdávají mapy, ha! Taky jsem tu natrefila na obchůdek s Mozartovskými likéry, které jsem vzala na ochutnávku našim domů. K Hofburgu jsem za pomoci mapy trefila pak už bez problému. Gratulovala jsem si, že jsem prozřetelně sbalila i studentský index, co mám z gymplu - ISIC mi vystaví až za měsíc a studentskou slevu bych bez prokazatelného dokladu nedostala. Sice se na můj papírový průkaz pokladní šklebily, ale účel to splnilo :)
Hofburg z jedné strany
Protože jsem už dlouho toužila Hofburg vidět i zevnitř, koupila jsem si za 10 euro lístek na celé interiéry. Zhlédla jsem přes mříže vystoupení slavných vídeňských lipicánů (k Hofburgu patří i Španělská dvorní jízdárna, kam už se ale platí samostatné vstupné). Co se mi líbilo moc byl audioprůvodce, kde šla navolit i čeština. Upřímně, vzhledem k množství lidí mi individuální prohlídka přišla podstatně lepší než skupinová s průvodcem. Interiéry jsem začala ve Stříbrné komoře - místnosti plné starých jídelních sad příborů, ze kterých jedla i Sisi (věděli jste, že mívala na svých osobních předmětech znak delfína?), překrásných porcelánových servisů, svícnů a dalšího "užitkového" náčiní. Úžasný byl především ten porcelán, v různých stylech a barvách; ten bych zvládla obdivovat hodiny.
porcelán - dál už se potom fotit nesmělo
Další patro bylo věnované císařovně Sisi, (1837-1898) jednalo se o malé muzeum, kde jednotlivé místnosti představovaly různé etapy Alžbětiného nepříliš šťastného život. K vidění byly slavné obrazy (i ten s diamantovými hvězdami ve vlasech - ve vitríně byly vystavené i samotné hvězdy), repliky šatů, které měla na svatbě a své korunovaci uherskou královnou, spousta jejích osobních předmětů včetně lékárničky a třeba i malá tělocvična, kde Sisi každé ráno cvičila.
Horní patro bylo věnované císařským apartmá, celé v červeném sametu. Pokoje byly luxusně zařízené a s výborně udělanými komentáři v průvodci. Hofburg sloužil převážně jako zimní sídlo, léto trávila císařská rodina v zámečku Schöbrunn, kam jsem se též chystala. Celkem jsem v interiérech Hofburgu strávila asi 3 hodiny a moje dojmy byly maximálně pozitivní, moc se mi tam líbilo.
Pokračování přibyde brzy; fotky časem asi hodím i na Rajče :)