V mém okolí se nachází několik známých, kteří si rok co rok vyrazí na supervýhodnou last minute dovolenou. Vezmou si volno v práci, den dva před plánovaným odjezdem oběhnou cestovní kanceláře v okolí a usmlouvají dvoutýdenní all inclusive na Kanárech za desítku. S Bremošem jsme se rozhodli, že se letos necháme inspirovat a veškeré starosti s plánováním a sháněním dovolené přenecháme cestovce.
Moc jsem toužila po Řecku, letadlem. O víkendu, necelý týden před přibližným termínem odletu, sedám k internetu a googlím nabídky zájezdů. Jsem překvapená, že ceny šly od loňska značně nahoru a že za last minute některé cestovky pokládají i zájezdy konající se za 2 měsíce. Brzy přehodnocuji naše finanční možnosti a přesunuji se do hledání levnějšího Chorvatska a Bulharska.
Pondělí, 4 dny do plánovaného odjezdu. S Bremošem navečer procházíme mnou vytipované zájezdy, nakonec si u Firo tour vybíráme apartmán v klidném městečku kousek od Makarske. Přijde mi, že nabídka zájezdů se ztenčuje každou hodinu - a ono to tak opravdu bude, protože to, co bylo ještě v neděli k dispozici, v pondělí již v nabídce chybí. Po dokončení rezervace si proto náležitě oddychneme a začínáme se na naši první dovolenou u moře těšit.
Úterý, 3 dny do plánovaného odjezdu. Přichází mi potvrzující mail od Fira, že je vše v pořádku. Odpoledne si děláme výlet do Olympie, kde na pobočce zájezd zaplatíme. Domů si nesu smlouvu (a další milion věcí, protože Olympie, že jo) a domlouvám se spokojeně s našima, kdy se mám zastavit pro ploutve a plážové podložky.
Středa, 2 dny do plánovaného odjezdu, 3. hodina odpoledne. Zrovna mi končí směna v práci, když mi začne zvonit telefon. "Víte, došel mi pokyn od centrály, že to ubytování, které jste si vybrali, je už obsazené. Kam vám mohu vrátit peníze? Na účet, nebo si zajdete na pobočku? " ptá se paní F. zcela bezelstně. Hlavou mi bleskne, že nový týden dovolené už Bremoš asi nedostane, a že vzhledem k pondělní obsazenosti zájezdů už ve středu těžko seženeme něco volného. Chvíli se snažíme najít kompromis, načež paní zahlásí, že mi prověří obsazenost ostatních zájezdů a pak zavolá zpět.
O hodinu a půl později jsem stále bez zpráv od paní F. Sedám proto doma k PC a projíždím si stránky Fira, samozřejmě už nenabízí nikde nic. Volám paní F., která potvrzuje, že v naší cenové relaci nic volného nenašla, leda o týden později. O týden později ale jet nemůžeme, proto jí posílám číslo účtu výměnou za potvrzení o stornu. Už cestou domů mi v tramvaji šrotovalo, jak prekérní situaci vyřešit. Upřímně, moc východisek mě nenapadá - rádi bychom jeli autem po vlastní ose, ale autu již delší dobu zlobí spojka a jakákoliv delší cesta by pro něj byla vražedná. Půjčit si auto není od koho. Letmo jsem mrkla na ceny autobusových jízdenek do Šibeniku, ale kdo si "lajzne" vydat se jen tak do Šibeniku bez předem domluveného ubytování (a bez možnosti přebookovat zpáteční jízdenku)? Nutno dodat, že nabídky ubytování, které jsem letmo prolétla taktéž, mě o tomto nápadu taky příliš nepřesvědčily. A nebo se na to vykašlat a vybrat si dovolenou koncem září či začátkem října (a doufat, že seženeme ty Kanáry za desítku)? Když já se k moři tolik těšila!
Nezbývá než vzít do ruky telefon, vygooglit snad všechny cestovní kanceláře a začít jednu po druhé obvolávat, že sháním to a to v takovém a makovém termínu. Ještě že mám s voláním praxi z práce, ha ha. Zbývá mi asi hodina čistého času, než se všechny prodejní asistentky rozutečou domů. První dvě cestovky mají zcela plno, další nabízí ubytování bez dopravy, jiné sice něco nabízí, ale zcela mimo naši cenovou relaci. Až na šestý či sedmý pokus narážím na slečnu z mně dosud neznámé CK Diamant, mrňavé brněnské cestovky, která mi nabízí poslední volný pokoj v rodinném apartmánu na ostrově Hvar.
Slečna je šikovná, i dopravu nám sežene, sice autobusem, který míří jinam, ale že nás do Splitu vezme a odsud že to tedy budeme muset zvládnout sami trajektem, ale na Hvaru už nás vyzvednou domácí. Během 20 minut mám v mailu smlouvu, kterou podepisuji a posílám oscanovanou zpět. Posílám i peníze za zájezd. Když slečna v práci končí, volá mi ze soukromého mobilu, abych se jí neváhala kvůli čemukoliv ozvat i mimo pracovní dobu. Spát jdu ve středu nezvykle brzo.
Čtvrtek, 1 den do plánovaného odjezdu. Ráno mi volá majitel cestovky, jestli jsem poslala peníze a co mám za banku, že jim nic nepřišlo a že mi může poslat voucher na ubytování a info k odjezdu až poté, co platbu obdrží. A prý jestli si to budu mít v pátek kde vytisknout. Snad desetkrát kontroluji, že je číslo účtu opravdu správně a že jsem to neposlala jinam (to už tu totiž taky bylo).
O hodinu později volá paní z Fira. Že prý dostala od centrály pokyn, že mi může nabídnout dražší ubytování za cenu původního zájezdu. Hmm hmm. Navečer jedeme vyzvednout plážové propiety k rodičům a následně odcházím na párty s kolegy, kde si dám dvě piva, která mi stačí k tomu, aby mi bylo celý pátek pekelně zle.
Pátek ráno, den odjezdu. Jsem sbalená, mám nakoupené buchty do autobusu (pro Bremoše, pro sebe suché rohlíky), dokonce i vlasy jsem si na cestu umyla a jsem lehce nervózní, že mrňavá cestovka stále neposlala mail s informacemi k odjezdu. Kolem jedenácté už to nevydržím a volám slečně, jestli je vše v pořádku. Prý je, a že mi zrovna píše mail. Mail opravdu hned po položení telefonu přistává ve schránce. Volám Bremošovi do práce kdy a odkud jedeme. Zuřivě tisknu kartičky pojištění a voucher na ubytování s kontaktem na majitele apartmánu.
17:30 stojíme na parkovišti, autobus stále nikde. Když po 45 minutách zpoždění konečně přijíždí, jsem tak akorát schopná svalit se do sedadla a pořádně se nadechnout a přemýšlet, kolik jsem za poslední tři dny provolala.
Už nikdy nechci slyšet, jak je cestování s cestovní kanceláří jednoduché a pohodlné. Zkušenost, že sehnat obyčejný pobyt v Chorvatsku mě stálo více sil než vykomunikovat celé dvoutýdenní Skotsko plné přejezdů, pofidérních ubytování a nenavazujícíh spojů, byla překvapivá. Pro příště se tedy vracím k osvědčenému modelu, co si neuděláš, to nemáš (v našem případě občas i co si zaplatíš, to ti ulétne či ujede :)).
jeden Split v mobilové kvalitě (dojeli jsme tam i zpět)