Dekameron (Giovanni Boccaccio), Merde Happens (Stephen Clarke) a Cinq Contes (Guy de Maupassant).
Dekameron
nakladateství: Levné knihy
rok vydání: 2010
překlad: Radovan Krátký
původní název: Decameron (poprvé vydáno 1351)
Dekameron, soubor rovných 100 novel o lásce a ctnostech, je opravdu monstrózní počin. Také velmi nadčasový - málokdo neznalý by uvěřil, že tato kniha pochází už z poloviny 14. století. Překlad je vynikající a příběhy jsou samy o sobě tak mistrně napsané, že jde o velice osvěžující čtení i v dnešní době. U Dekameronu jsem se upřímně smála, navíc příběhy na sebe příliš nenavazují, proto je možné mít knihu rozečtenou roky a neztratíte se v ní. Rozhodně bych se jí ale vyhnula jako povinné četbě - Dekameron se sice čte báječně, ale je potřeba vyhradit si na něj minimálně několik týdnů (a spíše měsíců), abyste si mohli čtení patřičně vychutnat.
Děj se odehrává v roce 1348 během morové rány, která zasáhla Florencii. 3 urození mladíci a 7 vznešených dam se rozhodnou před morem ukrýt na venkov. Jejich denní rutinou se stává vyprávění příběhů, kdy si všichni navečer sednou a postupně vyprávějí jeden za druhým, vždy na určité téma - náměty jsou velmi podobné, obvykle jde o nešťastnou lásku, důvtip, lidskou hloupost nebo naopak různé ctnosti. Příběhy jsou vždy uvedeny několika větami, které prozrazují, co se bude dít. Některé jsou zábavné, jiné smutné, jiné s lehkým nádechem erotiky :) Boccaccio byl na svou dobu opravdu pokrokový. Název díla - Dekameron, pak pochází z řečtiny, ve které znamená "deset dní".
ukázka: Dioneo vypráví, den 3., příběh 10.
Patrně žádná z vás, půvabné paní, nikdy ani neslyšela, jak se zahání čert do pekla, a proto vám to musím povědět, aniž se tím nějak odchýlím od námětu, o němž jste celý dnešní den hovořily. Doufám, že pomoc něho dojdou vaše duše spasení, jestliže se tomu naučíte - seznáte z něho také, že Amor, ačkoli raději pobývá ve veselých palácích a hezkých komnatách než v chudých chýších, nebrání se občas tomu, aby dal pocítit svou sílu v hustých lesích, v drsných horách a v opuštěných jeskyních, z čehož lze usuzovat, že jeho moci je poddáno vše.
Merde Happens
nakladatelství: Black Swan
rok vydání: 2007
v českém jazyce vyšlo jako: Celkem jde o Merde
O mojí oblíbené sérii Merde jsem se podrobnějši rozepsala zde. Tentokrát vás blíže seznámím se třetím dílem, který se odehrává ve Spojených státech. Ačkoliv není tento díl tak perfektně dotažený jako Dial M, pořád jde o skvělé humorné čtení.
Paul West, Angličan živořícící ve Francii, se kvůli své čajovně dostává do značných finančních problémů. Přijímá proto nabídku britských Visitor Resources, aby odjel do USA zastupovat Británii na mezinárodní soutěži, spočívající v pořádání večírků v různých městěch Států, ve snaze nalákat do Británie co nejvíce amerických turistů. S Paulem odjíždí i jeho přítelkyně, fotografka Alexa, a kamarád Jake, bavící se psaním mizerné francouzské erotické poezie. Právě tyto dvě osoby tvoří i v americkém díle Merde typicky francouzské prvky.
Výlet do Ameriky je samozřejmě protkaný spoustou průšvihů, které začínají hned po příjezdu - od špatného auta, po přepadení v Miami, hořící hotel i rozpadající se vztah Paula a Alexy. Pořádané večírky končí fiasky různého druhu, navíc jsou na internetu omylem zveřejněny Paulovy lechtivé snímky, díky kterým se stává doslova místní celebritou. Bohužel si Paul až příliš pozdě uvědomuje, že cílem soutěže není přilákat do Británie co nejvíce turistů, ale něco zcela jiného...
ukázka:
Jake took a long pull on the stump of his cigarette and pointed to a modern building across the street.
"Regard," he said as the silhouette of a woman appeared at a curtainless window in the top floor. "Sometimes she does the cuisine in her lingerie. I'm sure she knows that people see her, but she takes off her clothes and she does the steak-frites."
He laughed. "Smoke nad lingerie. Vive Paris. Who need l'Amérique, uh?"
Cinq Contes
zjednodušená francouzská četba - úroveň 2/3
převyprávěl: Jean-Paul Tauvel
nakladatelství: Hachette
rok vydání: 2004
Výběr pěti zjednodušených povídek od mého oblíbence Maupassanta (1850-1893) se mi hodně líbil, vybrané příběhy totiž hezky odrážejí různorodost jeho díla. Zatímco některé jsou smutné a naturalisticky pojaté, jiné byly zvoleny pro svou dojemnost, krásu. Co se jazykové stránky věci týče, ačkoliv je tato verze oproti originálu značně zjednodušená, díky náročnější slovní zásobě bych ji začátečníkům nedoporučila, sama jsem se totiž občas ztrácela.
První příběh vypráví o otci Toinovi, který v posteli zahřívá vajíčka, dokud se mu nevylíhnou slepice. Další je moje oblíbená povídka o tatínkovi malého Šimona, která se mi líbila i v české verzi čtené/.... Třetí je o panu Behommovi, stěžujícímu si na neznámou nemoc, čtvrtá popisuje, jak se muži změnil život poté, co ze země sebral povázek. Poslední, nejsilnější povídka, líčí život dvou horalů v opuštěné chalupě. Většina příběhů se odehrává v Normandii.
ukázka: Le papa de Simon
Simon se retourne. Un grand ouvrier qui a une barbe et des cheveux noirs le regarde d'un air bon. Il répond avec des larmes plein les yeux et plein la gorge.
"Ils m'ont battu... parce que.. je... je... n'ai pas... de papa... pas de papa."