Knížky: duben - září 2013

Na Větrné hůrce (Emily Brönteová), Sága rodu Forsytů (John Galsworthy) a Dáma s kaméliemi (Alexandre Dumas mladší).

Na Větrné hůrce

autorka: Emily Brönteová
nakladatelství: Lidové nakladatelství
rok vydání: 1973
původní název: Wuthering Heights (poprvé vydáno 1847)
překlad: Květa Masaryková
podrobný maturitní rozbor: ZDE

O Janě Eyrové, díle starší sestry Emily - Charlotte Brönteové, jsem už psala, a protože jsem obě knihy četla krátce po sobě, nutí mě to do srovnání. Větrná hůrka mi přišla místy nedospělá, s příliš mnoha nereálnými prvky a poněkud nepřesvědčivým závěrem, a i když je stylisticky o něco zajímavější než Jana Eyrová, Eyrová mi byla bližší. I tak je ale Hůrka velmi čtivou knihou - jde o příjemnou britskou klasiku, a pokud máte pro literaturu poloviny 19. století aspoň trochu slabost, stojí za přečtení. Děj je pořádně spletitý, psaný v er-formě z pohledu služebné Nelly Deanové, která celou historii vypráví jednomu mladému gentlemanovi.

Děj románu se odehrává mezi lety 1770 až 1802 v hrabství Yorkshire, plném vřesovišť a mokřad, na odlehlých panstvích Drozdov a Větrná hůrka. Právě na Větrné hůrce jsou společně vychováváni dcera majitele Kateřina Earnshawová, její starší bratr Hindley, budoucí služebná Nelly a divoký cikánský chlapec Heathcliff, kterého si majitel panství přivezl z jedné z cest. Jediný, kdo si s Heathcliffem rozumí, je podobně nespoutaná Kateřina. 

Po smrti majitele Větrné hůrky se panství ujímá mladý Hindley, který Heathcliffa nesnáší, a poníží jej na obyčejného služebného. Hindley se snaží Kateřinu převychovat a zakazuje jí vídat se s Heathcliffem. Nakonec se mu to podaří hlavně díky sourozencům Isabele a Edgarovi Lintonovými z Drozdova. Edgar si mladinkou Kateřinu bere za ženu, a to ačkoliv má Kateřina v srdci někoho zcela jiného - svou spřízněnou duši z toulkách po vřesovištích, Heathcliffa.

Heathcliff, zdrcený zradou Kateřiny, na další tři roky mizí ze scény, aby se poté mohl vrátit jako bohatý mladý gentleman. Kateřina se tak dostává mezi do tlaku mezi svou dětskou lásku, na kterou nestihla zapomenout, a svého zákonného manžela. Heathcliff si s ní pohrává jako kočka s myší, dokonce se ze vzdoru ožení s Izabelou, kterou surově týrá.

Kateřina je psychicky nemocná a brzy umírá - v den, kdy se jí narodí dcerka, pojemenovaná po matce Katka.

Roky ubíhají a děj se posunuje o generaci dále. Katka se jako desetiletá dívka poprvé seznamuje se svým bratrancem Haretonem, synem Hindleyho z Hůrky, hrubým a neotesaným chlapcem, a druhým bratrancem, věčně nemocným a slaboučkým Lintonem, synem Isabely a Heathcliffa. O Lintona se stará náladový a tyranský otec, má s ním totiž své plány. Když se Heathcliffovi podaří vyhrát nad Hindleym Větrnou hůrku v kartách, a stane se tedy majitelem celého panství, rozhodne se oženit Lintona s Katkou, aby získal i Drozdov. Tento plán se mu nakonec podaří zrealizovat, Linton ovšem brzy umírá a Katka tak zůstává jako vězeň zavřená na Hůrce pod nadvládou surového Heathcliffa. Spřízněnou duši nakonec nachází překvapivě v neotesaném bratranci Haretonovi, se kterým se do sebe zamilují. Tyranský Heathcliff, ke konci už jen blouznící troska, umírá, a celý příběh končí svatbou Haretona a Katky, díky které se obě panství navrátí zpět do rukou právoplatných dědiců.

ukázka (promluva mladé Kateřiny ke služebné Nelly):
"To je to celé moje tajemství - rozumíte už, proč jsem tak nešťastná? Nebe pro mne není - a Edgar Linton taky ne. Kdyby ten bídák Hindley nebyl z Heathcliffa udělal takového sprostého nádeníka, vůbec bych na Edgara ani nepomyslela. Ale jak to teď je, Heathcliffa si vzít nemohu - to bych se znemožnila. A tak se nikdy nedozví, jak ho miluji. Ne že je tak krásný, ale protože v něm žiju daleko víc než sama v sobě. Naše duše, Nelly - těžko říct, co v nich je - ale jsou z jednoho kusu."

Sága rodu Forsytů

autor: John Galsworthy
nakladatelství: Odeon
rok vydání: 1971
původní název: The Forsyte Saga (vydáno poprvé 1948)
překlad: Zdeněk Urbánek

K přečtení knihy mě inspiroval stejnojmenný seriál, který jsem před lety nadšeně hltala. Na knihu jsem si ale musela počkat - a to čekání za to stálo, Galsworthy mě uchvátil. Nutno říct, že kniha je to opravdu rozsáhlá, jde vlastně o románovou trilogii. Jak už název napovídá, líčí osudy tří generací anglického vznešeného rodu Forsytů, od roku 1886 až po 1. světovou válku. Číst ji je zážitek, rodinné vztahy se vyvíjejí nečekaným směrem a čtenář tak s napětím louská jednu kapitolu za druhou, jako by šlo o detektivku, a ne o klasický rodinný román. Zajímavé je také sledovat posun v době - přelom 19. a 20. století bylo období velkých změn. Pokud se na Forsyty chystáte, tak zbytek recenze nečtěte, ať se nepřipravíte o překvapení :)

První díl začíná setkáním celé rodiny ku příležitosti zásnub mladé June Forsytové a architekta Bosinneyho. Hlavní postavou je ale Soames Forsyte, přezdívaný "Vlastník", chladný a necitelný advokát snažící se o jediné - o hromadění rodinného majetku. Za majetek považuje i svoji ženu, v manželství nešťastnou Irenu. Když Soames zadá Bosinnymu zakázku na nový dům na Robin Hillu, Irena rychle propadne Bosinneymu šarmu a nápodobně i on její kráse. Soames však Bosinneyho svou žárlivostí doslova zničí a architekt "nešťastnou náhodou" umírá pod koly vozu. Na scéně zůstává jen zoufalá Irena, zoufalá June a zoufalý Soames.

V druhém díle je ústřední postavou Jolyon Forsyte, který od začátku vyčnívá nad ostatními Forsyty svým nezvedeným chováním, neslučujícím se s názory konzervativní rodiny. Jolyon se po letech dohad usmiřuje se svým otcem, odkupuje od Soamese rozestavěný Robin Hill a užívá si zde rodinné pohody s dětmi. Jolyonův otec má velkou slabost pro Irenu, která žije v ústraní, pryč od Soamese. Ten si, toužící po dědici, vymůže rozvod, aby se mohl znovu oženit. Nakonec si Soames bere krásnou Francouzku, se kterou má jedinou dceru Fleur. 

Ve třetím díle dochází k velké Soamesově proměně - neskutečně Fleur zbožňuje, snesl by jí modré z nebe. Stejně tak se mění i Irena, když si po smrti Jolyonova otce najde cestu k samotnému Jolyonovi a bere si jej za muže. Jejich syn Jo se zamiluje do mladé Fleur; po odkrytí rodinné minulosti a Fleuřiných sklonů pro vlastnictví, zděděných po tvrdém a majetnickém otci, ji ovšem odmítá a po když Jolyon zemře, raději odjíždí i s matkou do Ameriky. Fleur si natruc bere mladého aristokrata, kterého sice nemiluje, ale má díky němu příslib jednoduchého a bohatého života.

ukázka: Soamesova svatba s Anette se konala posledního ledna 1901 v Paříži v takové tajnosti, že dokonce ani Emily se nic nedozvěděla, dokud sňatek nebyl uzavřen. Den po svatbě odvezl Anette do jednoho z tichých londýnských hotelů, kde lze utratit více peněz za menší pohodlí než kdekoli jinde na celém širokém světě. Její krása v nejlepších pařížských šatech ho uspokojovala více než dokonalý kus porcelánu nebo skvostný obraz, jež by byl získal; těšil se na okamžik, až ji ukáže v Park Lane, v Green Street a v Timothyho domě.

Dáma s kaméliemi

autor: Alexandre Dumas mladší
nakladatelství: Odeon
rok vydání: 1974
původní název: La Dame aux Camélias (první vydání 1848)
překlad: Věra Kopelová

Já vím, že je to klasika, ale uuf! Dodnes mám dilema, jestli byl pro mě byl horší rozvleklý Balzac, nebo přeslazený Dumas (pozor, nejde o onoho velkého Dumase, který napsal Tři mušketýry - autor Dámy s kaméliemi je jeho syn, snažící se kráčet v otcových šlépějích). V době svého vzniku byl tento útlý románek hitem, dokonce se stal předlohou pro Verdiho operu La Traviata, mně osobně ale přišel srdceryvný příběh krásné kurtizány přehnaně sentimentální, melodramatický a vlastně hodně nudný. Nebavil mě.

Mladík Armand Gautier byl jedním z mnoha milenců kurtizány Markéty Gautierové, jediný, který ji opravdově miloval. V příběhu líčí, jak se spolu seznámili v opeře, jak žárlil na všechny ostatní milence, protože sám neměl tolik peněz, aby sám mohl zaplatit všechny její šaty a zábavy, jak Markéta statečně bojovala s nastupující nemocí, jejich společný život na venkově, který neměl dlouhého trvání - zničil jej sám Armandův otec, a všechny jejich dopisy až do Markétiné smrti. Na dražbě jejích osobních věcí se pak zoufalý muž seznamuje s vypravěčem příběhu (a zároveň samotným autorem), jemuž celou svoji nešťastnou lásku popisuje nad hřbetem knihy, kterou kdysi dávno Armand Markétě daroval.

ukázka: Markéta se účastnila všech premiér a své večery trávila buď v divadle, nebo na plesích. Kdykoliv se objevila nová hra, mohli jste si být jisti, že Markétu spatříte v divadle se třemi předměty, bez kterých se nikdy neobjevila a které vždy ležely na pažení její přízemní lóže: kukátko, sáček s bonbóny a kytice kamélií.

Četli jste některou z knih? Jsem ráda, že jsem se ve svém čtenářském deníku konečně dostala přes období četby k maturitě, a proto už vás do budoucna budou čekat o něco pestřejší a zajímavější výběry.