Boudicca | Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid

Maturitní rozbor románu Na západní frontě klid od Ericha Maria Remarqua.

O autorovi:

- 1898-1970, Německo
- zařazení: německá meziválečná próza
- vlastním jménem: Erich Paul Remark
- bojoval na frontě v 1. světové válce
- žil  v emigraci ve Švýcarsku a USA
- problémy se začleněním do společnosti po válce, symptomy "ztracené generace" → střídání povolání, časté stěhování...
- během 2.SV byl v Německu na seznamu zakázaných autorů

Dílo:

- původní název: Im Westen nichts Neues
- jazyk: němčina 
- rok vydání: 1928
- 1. úspěšnější dílo, napsáno během pobytu ve Švýcarsku; mělo okamžitý úspěch
- obecně v dílech: antifašistické a protiválečné prvky, časté téma automobilových závodů
- další dílo: Tři kamarádi (román o kamarádech vlastnících autodílnu), Černý obelisk (popis Německa ve 20. letech), Nebe nezná vyvolených (milostný román z prostředí automobilových závodů)

Historické souvislosti:

- 1. světová válka: 1914 -1918
- 2. světová válka: 1939 - 1945

Literárně-historický kontext:

- začátek 20. století (před 1. světovou válkou) - realistický proud x experimentální próza
- realističtí autoři: Hemingway, Galsworthy, Fitzgerald – klasický román
- experimentátoři: destrukce v románové tvorbě; ubývá děje, subjektivní vnímání času a prostoru, absurdní prvky, experimenty s jazykem, nehledá opovědi na otázky doby; příklad autorů:  Franz Kafka (povídka Proměna, romány Proces a Zámek), James Joyce (román Oddyseus – paralela na Oddyseovu pouť, povídky Dubliňané), Virginie Woolfová (román K majáku)

USA: ztracená generace
- pojem G. Steinové; mladí lidé poznamenaní 1.SV; neschopní se vrátit do normálního života; vytěsnění ze společnost
- znaky: nedůvěra a nesouhlas ke společnosti, hrdinové v mezních situacích (odvaha)
- představitelé: Ernest Hemingway (romány Sbohem, armádo a Komu zvoní hrana, novela Stařec a moře), William Faulkner (jižanské ságy – Divoké palmy, Vojákův žold), Francis Scott Fitzgerald (téma džezu a prohibice, román Velký gatsby)

Francie: převládala protiválečná tématika formou románů
- Antoine de Saint Exupéry – filozofická povídka Malý princ
- Romain Rolland - protiválečná milostná novela Petr a Lucie
- Anatole France – satiricko-alegorický román Ostrov tučňáků
- Henri Barbusse – protiválečný román Oheň

Německo: 
- Lion Feuchtwanger - historický román Židovka z Toleda
- Bertold Brecht - drama Matka Kuráž a její děti

Anglie: 
- John Galsworthy (Anglie) – Sága rodu Forsytů
- drama: G.B. Shaw (Anglie) - Pygmalion

Meziválečná literatura u nás:

- proudy v poezii: proletářská literatura (Jiří Wolker – sb. Host do domu, Těžká hodina),  poetismus (Vítězslav Nezval – sb. Básně noci), surrealismus (V. Nezval – sb. Praha s prsty deště);  F. Halas (sb. Staré ženy), J. Seifert...
- legionářská literatura: obraz 1. světové války, př) Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (zesměšnění války, lidový humor, optimismus, postava "geniálního blbce")
- demokratický proud: trojka Čapek, Poláček, Bass; kolem Lidových novin
- Karel Čapek – novinář, prozaik; varování před totalitou (dramata R.U.R. a Bílá nemoc; román Války s mloky, Hordubal...); Karel Poláček – tvorba pro děti, satirik (Bylo nás pět), Eduard Bass (Cirkus Humberto)
- dále: venkovská próza, imaginativní próza (Vančura – Rozmarné léto),  levicově orientovaná próza (Marie Majerová – Robinsonka), psychologická próza (Jaroslav Havlíček – Petrolejové lampy), katolicky orientovaná próza...
- německy píšící Franz Kafka – román Proces, povídka Proměna 

Hlavní postavy:

- Pavel Bäumer – vypravěč - mladý Němec, ještě před maturitou dobrovolně narukoval do války; zpočátku mladík plný ideálů a milovník poezie, na konci je z něj zdeprimovaný a rezignovaný muž, který nemá pro co žít
- Himmelstoss – krutý velitel výcvikového tábora, je bezohledný a surový, přitom je sám vyděšený z války
- kamarádi: Albert Krapp, Kemmerich, Lear, Müller, Tjadjen, Detering, Katzinsky ("vedoucí" jejich skupinky, nejvíce protřelý)

Děj:

- Děj se odehrává na západní frontě během 1. světové války (1914-1918). Mladý Pavel narukuje již na začátku války spolu se svými spolužáky díky svému přesvědčivému učiteli, Kantorkovi. Absolvují drsný výcvik plný šikany ze strany Himmelstosse, který vede k tomu, že chlapci zatvrdí, zdrsní a především se z nich stanou přátelé na život a na smrt.
- Na frontě se střídají dny v zákopech a dny v zázemí, kterých si užívají - hlavně díky jídlu a ženám. Vraždí nevinné, podstupují drsné plynové útoky a boj muž proti muži, trpí nedostatkem jídla v zákopech. Pavlovi kamarádi postupně jeden po druhém umírají. On sám přežívá díky zkušenostem a drobným náhodám. 
- Pavel dostane na několik dnů dovolenou. Jede domů za rodinou. Maminka je vážně nemocná, rodina živoří v bídě, otec touží naslouchat o hrdinských činech syna, on ale odmítá hovořit. Uvědomuje si, že ho válka změnila, že se nemá kam vrátit. Po dovolené hlídá zajatecké tábory s Rusy, teprve pak se vrací, těžce deprimovaný, na frontu. Málem umírá, když se poddává strachu z boje. 
- Spolu s kamarádem Kroppem je zraněn do nohy. Jsou přesunuti do nemocnice, Kroppovi nohu amputují, Pavel se uzdravuje. Nemocnice jsou přecpané k prasknutí, plné umírajících a raněných. Na frontu se vrací sám, bez síly žít, na samém konci války. Je rezignovaný, zdeprimovaný, všichni jeho kamarádi jsou po smrti. Umírá zastřelen při jednom z klidných dnů. Hlášení od velení zní "na západní frontě klid".

Kompozice díla:

- forma: próza, žánr: protiválečný román (román = nejrozsáhlejší z prozaických žánrů, děj je spletitý, postavy se vyvíjejí)
- ich-forma, hodně rozhovorů, málo charakteristik kamarádů, postup vyprávěcí
- naturalistické popisy raněných a mrtvých
- místy volný chod myšlenek o zbytečnosti války, nemožnosti návratu, o kamarádství, o bolesti ze zabíjení
- autobiografické prvky
- postupný přerod individua na část celku (chlapci jsou jako mince – roztavené a znovu ulité) 
- černý humor, snaha zapomenout, vše ale stejně nakonec vede k apatii a lhostejnosti
- motto knihy: "Tato kniha nechce být ani obžalobou ani vyznáním. Chce se pokusit vydat svědectví o generaci, která byla válkou rozbita - i když unikla jejím granátům."
- hlavní myšlenka: dokázat nesmyslnost války
- adaptace: film od Delberta Manna, 1979
- podobné dílo: Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky (scéna se zabitím nepřátelského vojáka je velmi podobná)

Srovnání s Hemingwayem - román Komu zvoní hrana:

- Ernest Hemingway byl americký spisovatel meziválečné éry (současník Remarqua), představitel "ztracené generace". Psal povídky a romány z prostředí 1. světové války a španělské války o nezávislost, dále témata lovu a vyhrocených lidských situací, např. romány Sbohem, armádo a Komu zvoní hrana, novela Stařec a moře....
- podobenství: válečný námět obou knih (Remarque popisuje 1. světovou, Hemingway španělskou občanskou válku), její zbytečnost, naturalistické popisy, autobiografické prvky; silná snaha "vypsat se" z prožitých zážitků a zapomenout
- odlišující prvky: Remarque má více dojemných (až srdceryvných) scén; jeho hrdinové jsou bezchybní a více sympatičtí, (a my je litujeme), naopak Hemingway má hrdiny více lidské (s dobrými i špatnými vlastnostmi), obecně dává do psaní Remarque víc citů vyhnaných do extrému a jeho popisy jsou květnatější (naopak Hemingway si zakládá na údernosti a jednoduchosti, tzv. metoda ledovce)