Ernest Hemingway - Komu zvoní hrana

Maturitní rozbor románu Komu zvoní hrana od Ernesta Hemingwaye.

Autor:

- 1899-1961, USA
- přestavitel "ztracené generace"
- psal povídky a romány
- udělena Nobelova cena za literaturu (1954)
- dobrovolník na italské frontě během 1.SV (jako válečný reportér)
- po válce žil v Paříži – avantgardní společnost kolem spisovatelky Gertrudy Steinové
- záliba v lovu a nebezpečných sportech
- dopisovatel ve španělské občanské válce
- po 2. světové válce žil na Kubě, kde spáchal sebevraždu

Dílo:

- originální název: For Whom the Bell Tolls
- rok vydání: 1940
- obecně v dílech: motivy ztracení, vykořenění, mezní lidské situace, lidská statečnost, humanismus
- autobiografické rysy (zážitky z války...)
- "metoda ledovce" – úsporný text; vyhrocené situace nejsou autorem příliš komentovány → větší vliv na čtenáře
- Komu zvoní hrana je jeho 3. román, následovalo ještě několik dalších děl (Stařec a moře..)
- oceňován pro: zobrazení psychiky hrdinů, údernost děje; autentičnost situací; aktuálnost – úvahy o životě, smrti, lásce...
- další dílo: romány Sbohem armádo a Fiesta, próza Zelené pahorky africké, novela Stařec a moře, soubory povídek

Historické souvislosti:

- 1. světová válka: 1914-1918
- 2. světová válka: 1939-1945
- španělská občanská válka: 1936-1939
- velká hospodářská krize: r. 1929 → propad akcí na newyorské burze vedl k celosvětové krizi → spousta lidí bez práce, bída → v americké literatuře kritika kapitalismu

Americká meziválečná literatura:

- dva proudy: ztracená generace a společensko-kritická díla
- ztracená generace - pojem pochází od spisovatelky G. Steinové
- mladí lidé poznamenaní 1.SV; neschopní se vrátit do normálního života; vytěsnění ze společnosti
- v dílech: nedůvěra a nesouhlas se společností, hrdinové v mezních situacích (odvaha)
- představitelé: Hemingway, William Faulkner (jižanské ságy – Divoké palmy, Vojákův žold), Francis Scott Fitzgerald (téma džezu a prohibice, román Velký Gatsby) 
- společenská kritika – hlavně 20.-30. léta - reakci na ekonomickou krizi; levicové tendence
- představitelé:př. John Steinbeck – romány Na východ od ráje, Hrozny hněvu

Meziválečná literatura v Evropě - příklady:

- Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid (Německo)
- Antoine de Saint-Exupéry –filozofická pohádka Malý princ (Francie)
- Lion Feuchtwanger – historický román Židovka z Toleda (Německo)
- John Galsworthy – Sága rodu Forsytů (Anglie)
- drama: G.B. Shaw (Pygmalion; Irsko)

Meziválečná literatura u nás:

- proudy v poezii: proletářská literatura (Jiří Wolker),  poetismus (Vítězslav Nezval), surrealismus (V. Nezval)
- legionářská literatura: zobrazení 1. světové války, př) Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (zesměšnění války, lidový humor)
- demokratický proud: trojice autorů kolem Lidových novin - Karel Čapek (novinář, prozaik, dramatik, dílo např. dramata R.U.R. a Bílá nemoc; román Válka s mloky), Karel Poláček (hlavně satiry a tvorba pro děti, např. Bylo nás pět), Eduard Bass (např. Cirkus Humberto)
- dále: venkovská próza, imaginativní próza (Vančura – Rozmarné léto),  levicově orientovaná próza (Marie Majerová – Robinsonka), psychologická (Jaroslav Havlíček – Petrolejové lampy), katolicky orientovaná próza...
- německy píšící Franz Kafka – román Proces, povídka Proměna

Srovnání s E.M. Remarquem - román Na západní frontě klid

- Erich Maria Remarque byl německý spisovatel meziválečné éry (současník Hemingwaye), původem z Německa; žil v exilu (USA, Švýcarsko; psal romány s tématikou 1. světové války a automobilového prostředí (Tři kamarádi, Vítězný oblouk...)
- podobenství: válečný námět obou knih (Remarque popisuje 1. světovou, Hemingway španělskou občanskou válku), její zbytečnost, naturalistické popisy, autobiografické prvky; silná snaha "vypsat se" z prožitých zážitků a zapomenout
- odlišující prvky: Remarque má více dojemných (až srdceryvných) scén; jeho hrdinové jsou bezchybní a více sympatičtí, (a my je litujeme), naopak Hemingway má hrdiny více lidské (s dobrými i špatnými vlastnostmi), obecně dává do psaní Remarque víc citů vyhnaných do extrému a jeho popisy jsou květnatější (naopak Hemingway si zakládá na údernosti a jednoduchosti)

Hlavní postavy:

- Robert Jordan - Američan a učitel španělštiny, dobrovolník ve španělské občanské válce jako partyzánský dynamitník. Nepochopený cizinec, schopný velitel a koordinátor. Ke konci cítí beznaděj, že vše musí skončit, ale přesto slibuje Marii manželství, i když ví, že zemře. Dokáže se překonat a nepropadat panice.
- Marie - mladá Španělka; fašisti jí zabili rodiče a ona sama si prošla zajetím, kde byla bita a znásilňována. Přesto je pozitivní a milá. Když potkává Roberta, zapomíná na své šrámy a zamiluje se do něj.
- Pablo - vůdce partyzánské skupiny, zpočátku se jevící jako odvážný, ale vyklube se z něj zkažený a vyhořelý člověk, zbabělec. Velmi nevyrovnaný, bojuje sám se sebou, má strach. V minulosti hodně zbytečně zabíjel.
- Pilar - Pablova žena. Rázná, odvážná, často velí skupině místo svého muže. Jednoduchá povahou. Na Marii je moc hodná, na ostatní spíše hrubá. Umí věštit.
- dále: Sordo – vedoucí sousední partyzánské skupiny, Alselmo – starý lovec, odsuzuje zabíjení

Děj:

- Děj se odehrává v horách Segovie během španělské občanské války (1936-39) v průběhu tří dnů.
- Robert přijíždí dělat partyzánského dynamitníka. Jeho úkolem  je odstřelit most a zabránit tak postupu fašistů. V táboře potkává Marii, do které se okamžitě zamiluje. Ta se k partyzánům dostala během odstřelování vlaku díky Pilar, která ji zachránila. Jordan rozděluje úkoly, pozoruje strážnice, spřátelí se se skupinou El-Sorda, ve kterých vidí další muže pro útok. Při krádeži koní jsou ovšem Sordovi muži vystopováni (protože začalo sněžit) a po dlouhém boji pobiti. Pablo zbaběle utíká z tábora a ničí Jordanův dynamit, aby překazil partyzánský útok, za který by ho jistě čekala smrt. Potom se ale překvapivě vrací a vede další muže, aby Robertovi pomohli.
-  Jordan se v mezičase sblíží s Mariou, slibují si manželství a další hezké věci. Uvědomuje si, že díky dívce poznal pravou lásku a opravdový život, a je za to vděčný.
- Vojska fašistů se přesouvají. Jordan posílá zprávu republikánům, ale ta díky byrokracii nedojde včas. V den D Jordan sice most do vzduchu vyhodí, ale je akce je doprovázena přestřelkou s fašisty, kteří je pronásledují. Při útěku je Jordan zraněn, rozhodne se tedy ochránit Marii a zůstává schován v lese s vidinou smrti a toho, jak postřílí co nevíce nepřátel, aby ostatní stačili utéct.

Kompozice díla:

- forma: próza, žánr: román (nejrozsáhlejší z prozaických žánrů, děj je spletitý, postavy se vyvíjejí)
- převažuje er-forma, částečně přechod do ich-formy (monology myšlenek Jordana k sobě samému)
- napsáno z pohledu Jordana 
- převažují kratší věty, údernost, převažuje postup vyprávěcí; naturalismus
- hodně španělských frází, nespisovné, pejorativní, až vulgární výrazy,vojenský slang; citoslovce a úderová slovesa
- v textu vloženo: popisy války za liniemi, života ve španělských vesnicích, válečných dopisovatelů...
- vyobrazení krutého jednání obou stran (teror fašistů x Pablem vystřílení fašisté prosící o milost)
- úvahy o zbytečnosti války a o radostech života, hledání pravé lásky...
- prvky, které naznačují špatný konec  a zvyšují napětí – věštění Pilar, černé vrány, sníh...
- silné autobiografické prvky (Jordan chce napsat o válce román, pokud ji přežije...)
- název: inspirován verši renesančního básníka J. Donneho "a proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana – zvoní tobě" ("hrana" je umíráček)
- hlavní myšlenka: určité varování, abychom se chovali podle morálních zásad: užívali si toho, co máme, dokud to máme; káli se za své chyby a snažili se je napravit - my ještě máme čas, Jordan už ne
- adaptace: 1x zfilmováno (1943)
- podobné dílo: viz srovnání s Remarquem