Boudicca | Božena Němcová - Babička

Maturitní rozbor novely Babička od české spisovatelky Boženy Němcové.

Autorka:

- žila zřejmě 1820-1862 (datum narození není jisté); Ratibořice, později Praha
- rodné jméno: Barbora Panklová
- tvorba v 2. polovině 19. století - počátky českého realismu a poslední fáze národního obrození
- nejasný původ – možná nemanželská dcera kněžny Zaháňské; byla vychována na zámku v Chvalkovicích
- problematické manželství s Josefem Němcem → milostné zálety; často se stěhovali
- častá finanční tíseň, ale společensky velmi aktivní
- přátelila se s K.J. Erbenem, Karolínou Světlou a vlasteneckým hnutím

Dílo:

- Babička vydána 1855
- celý název: Babička - Obrazy z venkovského života
- napsáno v nejvíce tvůrčím období autorky po smrti jejího nejstaršího syna
- autobiografické dílo popisující dětství Němcové
- další díla: povídky Divá Bára, Pan učitel a Chyže pod horami; pohádky Národní báchorky a pověsti; povídky V zámku a podzámčí

Historické souvislosti:

- vláda Františka Josefa I.
- poslední (3.) fáze národního obrození ("vítězná" fáze v boji proti němčině, cca 1830-1850)

Realismus obecně:

- převažující styl 2. poloviny 19. století
- "vyhrocený" realismus = kritický realismus (kritika společnosti)
- místy přechod do naturalismu
- zachycení pravdy, věrnost skutečnosti, objektivita
- autoři světové literatury: Charles Dickens (David Copperfield, Oliver Twist), Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zločin a trest), Honoré de Balzac (román Lesk a bída kurtizán), Guy de Maupassant (povídka Kulička)

Realismus v českých zemích:

- měl 3 fáze:
- 1. fáze: počátky (Němcová, Borovský)
- 2. fáze: májovci x ruchovci x lumírovci (májovci - Neruda; ruchovci - orientovaní na světovou literaturu, př. Čech; lumírovci - vlastenecká literatura, př. Vrchlický)
- 3. fáze: témata venkova; historická témata (Jirásek), realistické drama (bratři Mrštíkové - Maryša)

Osobnost Karla Havlíčka Borovského:

- novinář (Národní noviny), spisovatel, kritik, v opozici vůči vládě → vyhnanství v Tyrolech
- psal hlavně epigramy (krátké veršované satiry)
- dílo: Tyrolské elegie (próza psaná v exilu, odpor vůči vládě), Král Lávra (satira na panovníka), Křest svatého Vladimíra (básnická skladba)

Hlavní postavy Babičky:

-  Babička – moudrá a laskavá stará žena, která přijíždí na Staré bělidlo dožít poslední léta u své dcery. Babička je vždy upravená, pracovitá, brzy si získá oblibu. Pro každého má dobrou radu, dokáže poradit i vznešené kněžně z ratibořického zámku.
- Barunka – nejstarší vnučka babičky, autobiografická postava.
-  rodina: manželé Terezka a Jára Proškovi, chlapci Vilém a Jan, dcery Barunka a Adelka
- obyvatelé zámku:kněžna Záhořanská (laskavá žena, vídá se s poddanými, Barunku má v oblibě) a její schovanka Horzenzie (velmi laskavá, ale zemře mladá)
- Viktorka: láskou poblázněná žena žijící divoce v lese, večer zpívá u splavu svému mrtvému dítěti

Děj:

- Novela líčí babiččin život na Starém bělidle v Čechách od jejího přistěhování až po smrt v době, kdy již jsou vnoučata, zpočátku malé děti, až na Adelku z domu. Babička se na Staré bělidlo stěhuje poté, co se rodina její dcery Terezky vrací z Vídně. Společně žijí jednoduchým, spořádaným životem, plným radostí i starostí: Barunčin první školní den, návštěvy na zámku, u myslivce a mlynáře; vdavky hospodského dcery Kristly, svatá pouť... Babička se s dětmi modlí a chodí na procházky.
-  Němcová líčí nejen život na vesnici, ale i koloběh přírody – záplavy, vylíčení života během roku.
-  Dílem se prolíná několik příběhů, které babička vypravuje, př. o nebohé Viktorce. Předává tak svou moudrost mladším.

Kompozice díla:

- forma: próza
- žánr: novela/rozsáhlá povídka z prostředí vesnického života 
- er-forma, postup vyprávěcí a popisný
- psáno formou "obrazů" - chronologicky s retrospektivními vsuvkami
- jazyk spisovaný, hodně archaismů, přechodníky, přímá i nepřímá řeč
- sice členíme do realismu, ale Babička realistická není, představuje značně zidealizovaný popis dětsví Němcové (idealizace mezilidských vzahů, romantická postava Viktorky...) a její vztah k vlastní babičce (subjektivita)
- hlavní myšlenka: popis života na venkově (jednoduchý, a přesto bohatý), obraz lidové moudrosti na postavě babičky (osoba, k níž Němcová vzhlížela) , vzpomínky na vlastní dětství
- adaptace: několik filmových vezí (oblíbená verze z roku 1971 se Šafránkovou jako Barunkou od režiséra Moskalyka); zdramatizováno jako opera (r.1900) i jako činohra (2013, divadlo Na Fidlovačce)
- podobné dílo:  František Jan Mošner – Pěstounka: V malé dědince žije obstárlá vdova jménem Dorotka, zvaná pěstounka Dorotka. Je bez jakéhokoli vzdělání, podobně jako Němcové babička, avšak jako dcera učitele z blízké vesnice umí číst. Stará se o Jeníka, syna milostpaní. Přelom 18.-19. století, pravděpodobná inspirace pro Němcovou.