Henryk Sienkiewicz – Quo Vadis

Maturitní rozbor historického románu Quo Vadis od Henryka Sienkiewicze.

Autor:

- 1846 – 1916, Polsko
- prozaik, dramatik a publicista (redaktor deníku Slowo)
- zemřel ve Švýcarsku (emigroval kvůli 1. světové válce)
- představitel realismu a polského pozitivismu
- svými díly se snažil působit na vlastenecké cítění Poláků (často ztvárňoval národní historii)
- pseudonym Litwos

Dílo:

- originální název: Quo Vadis
- rok vydání: 1896
- v díle silný křesťanský podtext
- další dílo: Křižáci (román o válkách Poláků proti německým křižákům), Ohněm a mečem (1. román z trilogie o boji šlechticů proti kozákům), Pouští a pralesem (dobrodružný román pro děti), divadelní hra Na jednu kartu
- zpočátku psal novely a povídky o bídě nižších společenských vrstev, poté trilogie Ohněm a mečem → úspěch v Polsku, následuje Quo vadis → mezinárodní úspěch

Historické souvislosti:

- kapitalismus, mezitřídní sociální rozdíly
- v Polsku: lednové povstání (1863) - vzpoura Poláků proti okupaci Rusy (neúspěšné); zánik polské státnosti

Realismus obecně:

- převažující styl 2. poloviny 19. století
- "vyhrocený" realismus = kritický realismus (kritika společnosti)
- místy přechod do naturalismu
- zachycení pravdy, věrnost skutečnosti, objektivita
- autoři: Charles Dickens (David Copperfield, Oliver Twist), Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zločin a trest), Honoré de Balzac (román Lesk a bída kurtizán), Guy de Maupassant (povídka Kulička)
- u nás: Božena Němcová (Babička a další povídky), Karel Havlíček Borovský (novinář, báseň Tyrolské elegie, satira Král Lávra)

Polský pozitivismus:

= polská odnož realimu
- nástup po ledovém povstání, do té doby romantismus poznamenaný zánikem polské státnosti
- snaha pozitivismu o povzbuzení národního cítění formou beletrie
- vychází ze stejnojmenného filozofického proudu: jen to, co je skutečné, lze dokázat smysly a skutečností
-  představitelé: Henryk Sienkiewitz, Boleslaw Prus (román Loutka, společensko-hospodářská kritika)

Hlavní postavy:

- Lygie - mladá a velmi oddaná křesťanka, jemná, stydlivá a citlivá; své lásce vzdoruje jen kvůli tomu, že Vinicius nesdílí její náboženství.

Původem je královského rodu, ale žije jako služebná v otroctví.
- Vinicius – mladý Říman z vyšších vrstev, který má vše, na co si ukáže, a tak se podle toho chová. Má rád válčení a nebrání se myšlence Lygii unést, když se do ní povrchním způsobem zamiluje. Díky Lygii a jejímu vlivu se ale mění z marnivého mladíka v pokorného křesťana.
- další důležité postavy:  Petronius – Neronův "arbitr elegantiarum", poradce ve věcech vkusu, strýc Vinicia

Děj:

- Historický román se odehrává v prostředí starověkého Říma za vlády císaře Nerona (54-68 n.l.). Vinicius se již při prvním setkání do Lygie zamiluje. Ta mu do písku nakreslí rybu, symbol své víry, Vinicius ale netuší, co to znamená a jde si pro radu za strýcem Petroniem. Petronius přemluví císaře, aby Lygii nechal unést k sobě do paláce, Lygie je ale zděšená zhýralým životem Římanů a s pomocí svého sluhy Ursa teče a ukryje se u křesťanů. Křesťané se tehdy museli skrývat, nejednalo se o oficiální víru.
- Když Vinicius Lygii najde, chce ji opět unést, ale Ursus jej zraní natolik, že u křesťanů musí zůstat - a ti jej vyléčí. Tou dobou zde pobývá i apoštol Petr. Lygie, sžíraná láskou k Viniciovi, kterou ale nesmí kvůli své víře dát najevo, podruhé utíká. Vinicius je znovu zdrcený žalem a myslí si, že to kvůli křesťanství svou vyvolenou ztrácí, ale postupně si uvědomuje, že je to právě víra, co dělá Lygii tak výjimečnou. Snaží se toho dozvědět o křesťanství co nejvíce, nalézá Lygii a od samotného Petra přijímá křest a požehnání.
- Zvrat však nastává, když šílený Nero nechává zapálit Řím. Lid se bouří, proto Nero nechává za žháře označit křesťany, kteří už tehdy byli v nemilosti a museli se ukrývat. Pronásledování neujde ani Lygie. Křesťané jsou naháněni do arén, kde jsou různými způsoby mučeni a Nero má pro Lygii zvláštní roli - nechá ji přivázat na rohy tura a proti němu postaví neozbrojeného Ursa. Ursus ale zvítězí a Nero jim musí dát svobodu.
-   Lygie, nemocná vězeňskou horečkou, se konečně uzdravuje a Vinicius si ji jako manželku odvádí na jeden z jeho venkovských statků. Petronius a jeho milenka ale umírají, když se kvůli osvobození Lygie z arény dostali do císařovy nemilosti. Řím skomírá, Petr je umučen, Nero končí život sebevraždou. Nastává nová doba.

Kompozice díla:

- forma: próza
- žánr: historický román (román = nejrozsáhlejší z prozaických žánrů, děj je spletitý, postavy se vyvíjejí)
- er-forma a chronologická posloupnost (pouze vzpomínky sepsány retrospektivně), slohový postup vyprávěcí, popisný a charakterizační
- převažuje spisovný jazyk, proložený archaismy a historismy, občas vulgarismy
- autor odlišuje řeč jednotlivých postav (vznešená řeč Petronia x vulgární řeč bezcharakterního Chilóna)
- hodně latinských termínů, poetismy a metafory, přenesená pojmenování, přirovnání
- souvětí běžné délky, dialogy se střídají s monology, autorská řeč x vlastní řeč postav, část formou dopisu
- rozsáhlé popisy
- historické reálie: děj se odehrává kolem roku 60 n.l., zakomponovány jsou skutečné postavy (Nero, Petronius) a skutečné události (požár Říma, pronásledování křesťanů)
- hlavní myšlenka: přiblížení počátků křesťanství, popis těžkostí, které tehdy věřící prožívali; přerod člověka  v lepšího tvora díky křesťanství. Otázka Quo Vadis patří Evropě, lékem na ozdravení je podle autora právě křesťanská víra.
- název díla: podle křesťanské legendy, kdy svatý Petr opouští zhýralý Řím, ale cestou potkává samotného Ježíše Krista. Překvapený se ptá: "Quo vadis, Domine?", tedy "Kam kráčíš, Pane?". Ježíš mu odpovídá, že do Říma, když on jej opouští. Petr se tedy obrací nazpět a umírá na kříži.
- adaptace: zfilmováno 5x, poslední verze je z roku 2001
- tématicky podobné dílo:  sir Walter Scott: Ivanhoe (1819) – představitel romantismu; taktéž historický román, prostředí středověké Anglie za vlády Richarda Lví srdce (12. století); autor se stejně jako Sienkiewicz snaží působit na národní cítění Skotů