Kontroverzní román z poloviny 20. století o milostném vztahu ženatého třicátníka a mladičké dívky.
"Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El-ó-el-í-té-á: špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku patrem a na "tři!" ťuká o zuby. Lo. Li. Ta.
Byla Lo, prostě Lo, každé ráno, kdy ve stoje a v jedné punčoše měřila metr pětapadesát. Lolou byla v kalhotách. Dolly jí říkali ve škole. Jako Dolores se podepisovala. V mém objetí však byla vždycky Lolitou."
Celá kniha je psaná formou zpovědi, část pohledem do minulosti, část deníkovou formou. Text se vyznačuje spoustou oslovení a je napsaný v ich-formě. Taky je tam spousta francouzských pojmů (a na konci slovníček ;)). Knížka je lehce ironická, ale přitom plná poetických obratů, básnických přívlastků a drobných melodických hrátek se slovy. Doslova přecpané emocemi. Psychologický román spíše menšího rozsahu, ale neskutečné hloubky. Někoho může Lolita pohoršit, někoho uhranout.
Hlavní postavy
Hlavní postavou je Humbert Humbert narozený roku 1910 do vyšší vrstvy francouzské společnosti. Na francouzském pobřeží ve svých 13ti letech prožije románek se stejně starou Annabel, která ho svou předasnou smrtí poznamená na zbytek života. Humbert Humbert, ačkoliv on sám stárne, je i nadále posedlý hledáním své ztracené lásky v podobě holčiček, dívek na pokraji dospívání, zvaných nymfičky. Dnes bychom jednoduše řekli, že je pedofil, ačkoliv H.H. není přimo špatný člověk. Své hříchy a chyby si uvědomuje naprosto přesně, pro Lolitu by udělal cokoliv, snesl modré z nebe, jenom tomu fyzickému pokušení odolat nedokáže.
Lolita, celým jménem Dolores Hazeová, je dvanáctiletý nevychovaný spratek, který nesnáší svou uječenou matku Charlottu. Lola příliš brzo zkouší, jaké je to být "dospělou", nejedná se tedy o žádnou nevinnou holčičku. Plně si uvědomuje hloubku Humbertova citu a až neuvěřitelně toho zneužívá. S Humbertem manipuluje, jak jenom potřebuje, ví totiž, že jí strpí všechno. Celou dobu ale sní o jiném životě, o životě, kde nebude pod neustálým žárlivým dozorem svého nevlastního otce-milence, a proto Humberta opouští při každé možné přiležitosti, až zmizí úplně.
Děj
(nečíst, pokud se na knihu chystáte)
Humbert a Lolita se potkávají roku 1947, kdy je jemu hodně po třicítce, na krku má nevydařené manželství po boku hloupé a záletné Valerie, stěhování z rodné Francie do USA, roky strávené napůl po psychiatrických léčebnách, napůl utopený mezi literárně-teoretickými pracemi. Do malého zapadlého městečka jménem Ramsdal se dostane jako podnájemník Charlotty Hazeové, Lolitiny matky. Aby zůstal své malé "pusince" nablízku, Charlottu si bere za ženu. Lolita je tou dobou na dětském táboře, takže když jednoho krásného letního dne Charlotta objeví deník, který si Humbert celou dobu píše - o své posedlosti malou nymfičkou i o otravnosti "staré Hazeové", a v záchvatu vzteku a nepozornosti se nechá srazit autem, co ji na místě zabije, zůstává Humbert s Lolitou sám. Vyzvedává ji na táboře a několik měsíců spolu cestují napříč celými Spojenými státy. Lolita sice není ze situace nadšená, jelikož je na otčímovi finančně závislá a jiné příbuzné nemá, ale snaží se aspoň vytěžit maximum pro sebe.
Z nevinné malé Lolity se vyklube docela protřelé a znalé děvče - koneckoncůbyla to ona, co poprvé svedla Humberta, ne on ji. Humbert je radostí a láskou bez sebe, Lolitou je doslova posedlý. Společně přespávají v motelech, chodí do kina a na zmrzlinu, Humbert kupuje Lolitě drahé oblečení, aby mohla vypadat jako filmové hvězdy, které obdivuje. Na další zimu se usadí v Beardsley, malém univerzitním městu, kde chodí Lola na gymnázium a Humberta terorizuje svými neustále se stupňujícími požadavky. Za sex si nechává platit a využívá každou záminku, aby mohla zmizet, například na vydupané divadelní představení.
Lolita s Humbertem se často hadají a po jedné z hýdek opouštějí Beardsley a začínají znovu cestovat. H.H. má pocit, že je sledovaný, zpočátku tomu nevěnuje moc pozornosti, ale časem se utvrdí, že je tomu opravdu tak. Zato Lolita si z toho nic nedělá. Naopak, chová se ještě více nezvladatelně. Po noci strávené v nemocnici mizí úplně.
Řict, že je Humbert zoufalý, je slabé slovo. Dělá maximum pro to, aby našel a přivedl svou lásku zpátky. Uvědomuje si, že auto, co je celou dobu sledovalo, byl neznámý únosce Lolity. Projíždí motely a luští knihy hostů, najme soukromého detektiva, ale bez úspěchu. Roky monotónně plynou. Jednoho dne ho ale překvapí dopis, kde ho jeho Lolita prosí o peníze pro sebe, svého manžela a děťátko, které čeká. Po pěti letech ji tedy vypátrá - sedmáctiletou, strhanou a těhotnou, žijící v boudě se svým manželem Dickem, který nemá s jejím útěkem nic společného. Lolita mu vypráví, jak ji s jejím souhlasem odvedl autor jejího divadelního představení, Claire Quilty, do kterého se neskutečně zamilovala. Quilty ji ovšem jenom zneužívá pro své orgie a když mu Lola vypoví poslušnost, protože nechce spát s jinými muži, vyhodí ji na ulici. Zde potkává chudého Dicka, který se jí ujme a se kterým nyní žije. Humbert je zdrcený tím, jak jeho rozmazlená Lolita skončila, a chce jí pomoci, ona ovšem odmítá odejít. Zanechává jí tedy peníze, mnohem více, než potřebuje, a odjíždí se pomstít slizkému Quiltymu za to, co provedl jeho "holčičce". Po morbidním, zoufalém a chvílemi úsměvném zápase jej doslova rozstřílí na kusy.
Humbert ve vězení dokončuje svoji zpověď. T má být vydána až po Lolitiné smrti, která na sebe ale nenechá dlouho čekat. Dolores umírá při porodu svého prvního dítěte ještě téhož roku.
Autor
Vladimir Nabokov žil v letech 1899 až 1977 a procestoval skoro celý svět. Svá díla psal v ruštině a angličtině, ale uměl i dobře francouzsky, což se dost promítalo i do Lolity. Celkově to musel být hrozně vzdělaný člověk. Byl dost ovlivněný expresionismem a symbolismem, aspoň to píše Wikipedie, ale já s tím souhlasím. Jeho další díla u nás nejsou příliš známá - jmenuji aspoň Nezvratný důkaz, Bledý oheň, Koukej na harlekýny a další...
Závěrem
Je paradoxní, že tak svělé dílo V. Nakobov nenapsal ve svém vlastním jazyce, tedy ruštině, ale sepsal ho a vydal anglicky. Lolita poprvé vyšla roku 1955. Právě díky postavě Dolores jsou mladé slečny označovány za "lolitky" a dějová linie v hrubých nákresech je známá asi každému.
Román byl zfilmován dvakrát, roku 1962 a 1997. Ten druhý jsem měla možnost vidět, ale příliš mě nenadchl. Podle mého názoru se hodně zaměřoval na děj příběhu, zatímco kniha jako taková byla založená spíše na emocích než na dějové linii - a právě emoce a ta poetika celé knihy mi ve filmu chyběly. Nicméně úplně špatný taky není :)
.