Ať tu máme i něco jiného, než jen pařížskou tématiku ;)
Agónie a extáze (Irving Stone), Bídníci (Victor Hugo), The Scarlet Letter (Nathaniel Hawthonne) a Why men don't listen and women can't read maps (Allan & Barbara Pease).
Agónie a extáze
Michelangelo - portrét velkého umělce
autor: Irving Stone
nakladatelství: BB art
rok vydání: 2001
původní název: The Agony and the Exctasy
překlad: Daniela Feltová
Více než 600 stránkový životopis Michelangela je jedna z nejrozsáhlejších knih, co jsem kdy přečetla. Nicméně napsaná je opravdu výborně.
Michelangelo Buonarroti se narodil roku 1476 v italské Florencii v období renesance, umění a prosperity. Už jako malý kluk toužil tvořit, proto byl přijat do učení v malířské dílně mistra Ghirlandia, kde jeho talent objevil Lorenzo de'Medici, florentský vládce, díky kterému se dostal až do ateliérů královského paláce.
Po svržení vlády Lorenza fanatickým mnichem Savonarolou se Michelangelo ocitl bez práce a prostředků, a tak s několika přáteli odjel hledat štěstí do Bologne, kde dál tesal sochy a psal verše. Nezdržel se dlouho - brzy byl pozván do Říma, kde pracoval pro tři papeže, vymaloval Sixtinskou kapli, vytesal náhrobek pro Julia, Lorenza de'Mediciho a postaral se o opevnění Florencie během války. Také pro Florencii vytvořil obří sochu Davida, přezdívaného Obr.
Vrcholem ovšem byla ohromná architektonická zakázka - chrám sv. Petra, kterou již nestihl dokončit, když v nedožitých devadesáti zemřel.
Michelangelo byl ohromný umělec a kniha rozvádí jeho život od úplného děství, učení, vznik jednoho díla za druhým, "boj" s Leonardem da Vincim, věčný nedostatek peněz a neuvěřitelné zapálení a lásku k jeho nejmilejšímu carrarskému mramoru.
ukázka: Kreslil, modeloval a tesal jako člověk propuštěný z vězení, jehož jedinou radostí je svoboda vyjádřit se v prostoru. Jeho lomem by čas, z něj bude těžit čistě bílé krystalické roky. Co jiného by se dalo nalámat v divokých horách budoucnosti? Peníze? Ty se mu vyhýbaly. Sláva? Ta ho chytila do propasti. Práce sama byla odměnou; jiné odměny nebylo. Vytvořit z bílého mramoru skvostnější sochy, než jaké kdy viděl svět i nebe, vyjádřit jimi všeobecně platné pravdy - to byla jeho mzda, to byla umělcova sláva. Všechno ostatní byla jen iluze, kouř, ztrácející se na obzoru.
Bídníci
pise.cz/img/249513.jpg">
I. a II. díl
autor: Victor Hugo
nakladatelství: Odeon
rok vydání: 1975/1984
originální název: Les Miserables
překlad: Zdeňka Pavlousková
Rozsáhlý historický román z prostředí Paříže přelomu 18.-19. století. Hugovi jsem věnovala samostatný článek - klik zde.
.
The Scarlet Letter
anglická zjednodušená četba - úroveň 4/6
český název: Šarlatové písmeno
autor: Nathaniel Hawthorne
převyprávěl: John Escott
nakladatelství: Oxford University Press
rok vydání: 2008
Klasický román americké literatury z puritánského prostředí Bostonu v polovině 17. století. Příběh je velmi krásný, ale nazaujala mě forma převyprávění, takže příště už buď český překlad, nebo originál.
Hlavní hrdinka Hester Prynne žije stranou od osady jen s malou dcerkou Pearl. Na hrudi nosí vyšité rudé písmeno A (jako "adulteress" - smilnice), protože po příjezdu do Ameriky zhřešila a počala dítě s jiným mužem, než byl její manžel, který ji do Nového světa poslal samotnou.
Jsou jen dva lidé, co znají jméno milence - Hester a její manžel, který se po návratu do Ameriky vydává za lékaře Rogera Chillingwortha a ke své ženě se nehlásí. Roger brzy milence objeví, získá si jeho důvěru, jakožto lékař se k němu nastěhuje a mladíka Arthura Dimmesdaleho "léčí". Hester svého manžela kryje, stejně jako on chrání jméno jejího milence.
A tak Pearl vyrůstá bez otce, zatímco Hester stárne, zvyklá na opovrživé pohledy ostatních obyvatel. Zvrat přichází po sedmi letech, kdy Arthur, toho času kněz, dostává strach ze svého "přítele" Rogera. Hester se podaří odalit Rogerovy úmysly zabít Arthura a svého bývalého milence proto varuje. Opět se sblíží a rozhodnou se odjet spolu jako manželé do Evropy, ovšem Roger jejich úmysly překazí.
Zoufalý Arthur tak v den volby guvernéra veřejně vystupuje na pranýř, kde se doznává ke své lásce k Hester a v zápětí na to umírá. Hester s Pearl tak odjíždí do Evropy sama, navíc po smrti manžela získává značný majetek. Na sklonku života se ale Hester vrací, aby dožila tam, kde milovala.
ukázka (doznání Arthura):
"God will decide, but he is merciful," said the priest. "Let me do now what God has told me to do. I am dying man, Hester. Let me accept my shame before I die."
He turned and looked down at the crowd.
"People of New England" he cried. "You who have loved me! Look at me now, as I stand here with this woman. For seven long years you have called her a sinner and hated her. You have seen the scarlet letter on her bossom, and have crossed the street to avoid her. But there has been someone living among you whose sin and shame you have to know!"
Why men don't listen and women can't read maps
český název: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
autoři: Allan & Barbara Pease
nakladatelství: Orion
rok vydání: 2001
Humorná sociologicko-psychologická studie o rozdílech mezi oběma pohlavími. Přečteno v anglickém originále, protože jsem v knihovně za boha nemohla natrefit na českou verzi, jinak z knížky jsem byla nadšená a vřele doporučuju dál :)
V knize si potrvdíme to, co z běžného života známe všichni - že se muži nedokážou soustředit na víc věcí současně, že ženy otáčí mapy vzhůru nohama, že muži neradi poslouchají ženské výlevy na téma: stalo se mi to a ono, zatímco něžné pohlaví si vykládá mlčení partnerů jako jasný nezájem o jejich osobu.
Proč tomu tak ale je? Autoři vysvětlují složité procesy v našem těle tak polopatickým způsobem, že je pochopí i laik (co nerozumí půlce slovíček ;D). Vše je doplněné o vtipné postřehy, zážitky ze života, obrázky a čtení knížky se tak stává do značné míry návykovou záležitostí :)
ukázka (úvod - introduction):
The fundamental problem here is simple: men and women are different. Not better or worse - just different. Scientists, anthropologists and sociologists have know this for years, but they have also been paintfully aware that to express this knowledge publicly in such a politically correct word could them into social pariahs. Society today is determinated to believe that men and women posses exactly the same skills, aptitudes and potentials - just as science, ironically, so beginning to prove they are completely different.
RE: Knížky: duben - prosinec 2010 | peťka ;) | 26. 10. 2011 - 14:50 |
RE: Knížky: duben - prosinec 2010 | cosey | 27. 10. 2011 - 12:18 |
![]() |
boudicca | 27. 10. 2011 - 22:43 |