boudicca

Některé věci přetrvávají navěky. Život a smrt. Země a obloha. Dary bohyně - poznání a láska

rubriky:

moji přátelé

galerie

odkazy:

archiv článků:

Lucemburské galerie a muzea

pise.cz/img/360419.jpg" alt="DSC_0029"> 
budova MUDAM

V galerii v době mé návštěvy vystavoval své skulptury David Altmejd. Jeho inscenace představují jakési vlastní ekosystémy poskládané ze všech možných materiálů, uvězněné buďto v sochách, nebo v plexisklu. Altmejd zabíral nejvíce místa  a hodně se mi líbil. Nad některými projekty se dalo stát velmi dlouho a zkoumat drobné detaily.

David Altmejd

Dalším z umělců byl Franz Erhard Walther. Celé obrovské místnosti zaskládal "nábytkem", zvětšenými hracími kostkami... Zkrátka taková barevná IKEA. Do prostor MUDAMu se přesně tento typ výstavy skvěle hodil.

 
F. E. Walther

Dále si vzpomínám na Wima Delvoyeho a jeho dechberoucí kapli a pak na fontánu naplněnou tuší. Ta už ale nevím, od koho byla, stejně jako mi v hlavě nezůstal zbytek umělců. Milovníky moderního umění MUDAM určitě potěší. Muzeum je prostorné, prosvětlené, zajímavě řešené a jednotlivá díla v něm skvěle vyniknou. Až skončíte prohlídku, stojí si za to muzeum obejít i zezadu a podívat se na historické hradby, ze kterých se otevírá krásný výhled na město.

Villa Vauban

Villa Vauban je nádherná umělecká galerie utopená v moři květin v samém centru Lucemburku. I přes nádherné exteriéry na mě ale působila velmi chladně. Otevřená pro veřejnost byla před 6 lety, ačkoliv vila samotná byla postavena už v roce 1873, a to přímo na zdech 100 let starého opevnění.

fotka vily z Wikipedie

Stálá výstava obsahuje zejména obrazy ze soukromých sbírek rodiny Pescatore-Lippmann, sesbírané vyšší měšťanskou vrstvou na přelomu 18. a 19. století. Vzhledem k tomu, že obrazy reflektují tehdejší vkus, přišly mi všechny velmi podobné, vesměs spousta krajinek. Našla jsem ale i zajímavá díla. Zastoupen byl třeba Jan Steen, vlámský mistr 18. století, nebo Rembrandt s obrazem malého bubeníka. Sbírka čítá i mramorové sochy z období italského klasicismu z 1. poloviny 19. století.

Pěkná byla malá výstava peroskreseb z 18. století na motivy Davida Tenierse mladšího, znázorňující hospodský život, kouření, karty a další necudnosti. Příjemná změna po všech kyticích a plachetnicích!

bubeník od Rembrandta

V době mé návštěvy v červnu 2015 byla součástí i výstava Absence of Subject (August Sander,  Michael Somoroff). August Sander ve 30. letech 20. století nafotil rozsáhlý cyklus portétů zachycujících běžné lidi a jejich život: faráře na cestě do kostela, dívku v cirkusovém karavanu... Somoroff, současný konceptuální umělec, portrétované osoby z fotografií digitálně vymazal. Předtím "nezajímavé" pozadí fotografií se tak rázem stalo ústředním motivem. Na výstavě pak bylo možno vidět obě varianty snímku. Celek mi přišel velice působivý, historické fotografie obecně mám velmi ráda.

 
Kuchař (A. Sander, M. Somoroff)

Casino Luxembourg

Poslední z navštívených bylo Forum d'art contemporain Casino Luxembourg,pojmenované podle budovy kasina, které se zde nacházelo koncem 19. století. Kasino sloužilo jako místo setkání, zábavy a kulturního vyžití od dob svého založení, a tak byla transformace na centrum moderního umění logickým vývojem.

Za mé návštěvy zde probíhaly dvě větší výstavy: Memory Lab IV Transit (Vladimir Nikolic, Adrian Paci, Aura Rosenberg) a Phantom of Civilization (Fujui Wang, Chi-Tsung Wu, Goang-Ming Yuan). Memory Lab mě moc nezaujal. Hlavním prvkem byly jakési střípky o nespravedlnosti a proměnlivosti světa, a to současnou převážně fotografickou formou: krátké filmy o migrantech, fotografie, jak otrok nese část domu na zádech, "anděl" historie a podobně. 

 
Memory Lab fotky z oficiálních stránek projektu

Druhá výstava, které bylo věnované celé horní patro Casina, byla podstatně zajímavější. Přenesla nás na Tchaj-wan, kde se místní obyvatelé museli naučit žít s neustálou hrozbou jaderného výbuchu a zničení celého ostrova. Jiskření elektřiny, její prskání, hry světla a stínu, zvuky padající vody, jakýsi potichu obcházející "duch", kterým je nukleární katastrofa znázorněná, to vše v neskutečně dobré kompozici, kdy procházíte z jedné místnosti do druhé v napjatém očekávání, kdy se celá inscenace zlomí a to ticho bude přerušené monstrózním výbuchem. Výbuch přišel. Lekla jsem se tak, že jsem měla husí kůži další půlhodinu.

 
Phantom of Civilization
kovové trubky se působením magnetů pomalu přesouvaly a narážely tak o sebe

Do galerie jsem přišla dopoledne, a tak jsem měla celé horní patro sama pro sebe, což zážitek ještě umocňovalo. Po cestě zpátky jsem se zapovídala s někým z pánů, co o Casinu mluvil jako o "svém" Casinu, tak jsem mu vylíčila své dojmy a on byl unešený, že na mě výstavy tak působily, a rozpovídal se o Praze a o tom, jak se podobné výstavy organizují a domlouvají. Z Casina jsem ocházela jako ve snách, ráda na návštěvu vzpomínám.

Více o tom, co je ke zhlédnutí v Lucemburku, čtěte třeba na VisitLuxembourg. Dost jsem toho totiž nestihla.

Zpět na hlavní stranu blogu