Koncem ledna jsem si jela odpočinout na víkend do Prahy. Mimo kavárny a bary s přáteli se našel čas i na jednu z galerií, a to Museum Kampa - Sovovy mlýny, kde probíhalo několik menších tématických výstav zaměřených na surrealismus.
K výstavám se mi nepodařilo dohledat žádné komplexní podklady a focení nebylo v interiérech povolené, takže bude článek spíše jen soupisem nesouvislých střípků z toho, co se mi líbilo, a zrovna jsem si to i poznačila. Muzeum bylo založené v roce 2003 díky iniciativě Medy Mládkové, která budovu Sovových mlýnů nechala zrekonstruovat a svoji a manželovu celoživotní sbírku umění umístila do nově vzniklého muzea. Setkáte se zde převážně s avantgardní tvorbou; studentské vstupné mě vyšlo na 120 kč.
moderna vás zastaví hned při vstupu :)
Spodní patro galerie bylo věnované umělecké skupině Šmídrové: surrealistické sochy plné červeně natřeného kovu, ze kterých na mě dýchal steampunk a prostředí starých továren (to ta ozubená kola a řetězy vše kolem). Skupina působila na české umělecké scéně v 50. a 60. letech. Mimo hlavního představitele Karla Nepraše, který se věnoval právě červeným plastikám ve tvaru robotů, mě zaujaly i plastické obrazy Bedřicha Dlouhého, do kterých byly zakomponované všelijaké drátky, hadičky a kusy plastu.
plastika od Nepraše i s paní Mládkovou, napravo pak příklad tvorby B. Dlouhého
Moc se mi líbila část věnovaná Františkovi Kupkovi (1871-1957). Kupkovy obrazy jsem měla možnost vidět poprvé a překvapila mě jejich vyvážená barevnost, zajímavé prostorové vnímání a celková koncepce. Ačkoliv jde o abstrakci v pravém slova smyslu, při troše koukání nedá moc práce v obraze objevit motiv, který stál malíři vzorem. V Tržišti jsem opravdu jasně poznávala stánky s ovocem a Katedrála je zase jasný detail okna s vitráží. Kupkův styl se označuje jako orfismus, jehož byl malíř i zakladatelem: směr, kdy se malířství příbližuje jinému druhu umění, třeba hudbě nebo tanci.
Tržiště a níže Katedrála
Kupka je na Kampě stálicí, stejně jako Otto Gutfreud (1889-1927) se svými netradičními kubistickými sochami z bronzu s hnědo-černou patinou.
Gutfreundovy plastiky
Velice pěkné bylo i patro věnované Toyen (1902-1980), avantgardní česko-francouzské malířce. Tváře a zvířata ukrytá v postavách, snové motivy; překvapily mě rozdílné struktury v jednotlivých částech pláten. Některé obrazy byly barevné a hravé, jiné místy až depresivní. Pokud vás Toyen zaujala, moc pěkný článek z výstavy vyšel v magazínu Týden. Zajímavé je, že se Meda Mládková s Toyen osobně znala, několik obrazů od ní i dostala a výstava s názvem Vidím, neboť je noc byla připravená jako pocta právě pro mecenášku muzea.
Spící od Toyen, jeden z jejích nejznámějších obrazů
Součástí vystavovaných sbírek byly i koláže od Libora Fáry, sbírka věnovaná divadelní hře A. Jarryho Král Ubu a menší výstava Věry Janouškové pojmenovaná Ukřižovaný Kristus. Vše se neslo v jednotném duchu avantgardy 1. poloviny 20. století, který sice nepatří mezi mé oblíbené styly, ale na umělecké scéně má stále zásadní pozici, a proto mi přišlo poučné rozšířit si obzory i tímto směrem. Minimálně kvůli Kupkovi a Toyen stála návštěva Kampy za to. Každopádně je až s podivem, že část nejznámějších surrealistických umělců byli původem právě Češi, ač tvořící ve Francii či jinde.
Zajímá vás surrealismus? Byli jste se už někdo na Kampě podívat?