Výlet do Štrasburku - 2. díl

Pokračování článku o mém posledním erasmáckém výletu, tentokrát do francouzského Štrasburku.

Když budete pokračovat z Petite France, Malé Francie, historické čtvrti s hrázděnými domy, směrem od centra města, dojdete až k Pontes Couverts. Tři středověké mosty z 13. století a nad nimi se tyčící 4 strážní věže přetínají 4 ramena řeky Ill, která pak protéká v kanálech celým městem. Původně byl každý z mostů, jak už název napovídá, zakrytý dřevěnou palisádou, aby měli obránci ochranu proti střelám; dnes už jsou mosty holé.

V současnosti nad řekou Ill ční ještě jeden most. Barrage Vauban je jakási hráz, která je však celá průchozí a je z ní skvělý výhled právě na původní trojici mostů. Barrage Vauban byla postavená v 17. století za účelem regulace toku Ill. Projít se dá jak vnitřními krytými koridory, tak i po střeše.

 
pohled na Pontes Couverts z Barrage Vauban

Blížil se večer a se Saku jsme začínaly být po celodenním chození unavené. Posadily jsme se proto u paty jednoho ze středověkých mostů, posvačily, co zbylo z dopoledne, pozorovaly kachny a pozvolně plynoucí dění okolo a nakonec jsme se vydaly zpět směrem do centra. Chtěly jsme jít po druhém břehu řeky, abychom se vyhly davům turistů v Petite France, nápad se nám však zlehka vymstil, neb jsme si popletly kanály, vydaly se podél špatného a nakonec se musely kus cesty vracet. Zpátky do centra jsme tak dorazily až za tmy.

 
podvečerní Štrasburk

Rozhodly jsme se vyzkoušet podnik, co nám doporučila slečna na recepci hostelu, a tak jsme šly podél nábřeží tak dlouho, dokud jsme nenarazily na vytipovaný bar přímo na jedné z lodí, ukotvených na kanálu. Interiéry i exteriéry lodě se mi ohromně líbily, jen mě mrzelo, že jsme nepřišly ve čtvrtek či pátek, kdy zde probíhají taneční latino večery. Na druhou stranu, to bychom si zase asi nesedly, a že to už nohy potřebovaly :). Objednaly jsme si mojito a pak další, k tomu chroupaly nachos, jako stůl nám posloužil prázdný sud a nad hlavami povlávaly palmy. Celkem úspěšně bychom se tvářily, že jsme se propadly na Kubu, jen ta lezavá zima od řeky to trochu kazila.

Slušnou výzvou se pak stala cesta zpátky na hostel.

Bez problému jsme trefily ke katedrále, která byla nádherně nasvícená, se zbytkem trasy už to bylo horší, neb mosty přes kanály vypadaly všechny stejně. Po pár pokusech jsme však dobloudily na ubytování. Hostelová spolubydlící okomentovala naši opovážlivost jít se osprchovat (nebyla ani půlnoc!), ani jsme neměly sílu jí na to cokoliv říct. Dlužno dodat, že když jsme po osmé vstávaly, hostelová spolubydlící stále spala, tedy přesně do okamžiku, než jsem se rozhodla jít si vyčistit zuby; to pak byl zase oheň na střeše. :)

 
noční katedrála a domky na náměstí

Na středu jsme naplánovaly Neustadt, Německou čtvrť. Do odjezdu autobusu nám zbývalo téměř 8 hodin, tak jsme byly plné optimismu, že určitě navíc stihneme i nějaká muzea, což se i zadařilo. Neustadt či Quartier allemand, Německá čtvrť, která se nacházela hned vedle hostelu, oplývá honosnými paláci z 19. století. Vznikat začala kolem roku 1880 na severu města (po anexi Alsaska k Prusku) a díky nové výstavbě se populace Štrasburku během 30 let více než zdvojnásobila.

Typická je architektura "gründerzeitu", která se hodně blíží třeba slohu, který znám z Vídně, ale setkat se tu můžete i se secesí, neorenesančními či neogotickými domy, klasicismem, vilkami napodobující starou byzanc či Řím. Největší paláce se nacházejí kolem Náměstí republiky, Place de la République. My si paláce prošly už během hledání hostelu předchozí noc (některé byly ve tmě hezky nasvícené, stejně jako katedrála) a zajímal nás už jen Egyptský dům, nacházející se na ulici Rue Rapp (ta je mimochodem paky pěkně zapadlá a na mapě mi zcela chyběla). Egyptský dům z roku 1905 je skvělým příkladem neo-orientalismu:

Egyptský dům

Posnídaly jsme až ve městě: těšily jsme se na čerstvé pečivo z všudypřítomných brasserií. Jak jsme tak bloumaly Německou čtvrtí, narazily jsme navíc na trhy. Nakoupily jsme nějaké čerstvé dobroty a hlavně výborné zákusky, které zdálky připomínaly naše indiánky - našlehaný krém na piškotu, zalitý různě zdobenou čokoládou. Mhh!

 
yum yum, chceme ještě!

Když jsme se namlsaly, přesunuly jsme se přes Grande Ile, staré centrum, směrem k Muzeu Alsaska, Musée alsacien. Po neúspěchu předchozího dne už jsme aspoň věděly, kde ho hledat. Muzeum Alsaska, přibližující život na pomezí Francie a Německa, bylo založeno už v roce 1902. Můžete si tu prohlédnout, jak vypadalo vybavení typické domácnosti koncem 19. století, oděvy a kroje, ale třeba i hračky pro děti, zemědělské nástroje či kočáry, dílny atd. Jde o tři staré propojené domky porostlé břečťany, takže chodíte po vrzajících dřevěných schodech, krčíte se před nízkými futry a máte úžasný výhled na kanál. Celé návštěva je tak hodně autentická. Ačkoliv mi o něco zajímavější přišlo historické muzeum z předchozího dne, i Musée alsacien se nám velice líbilo. Pokud se někdo chystáte návštěvu, tady si můžete na videu prohlédnout, jak to uvnitř vypadá.

 
čím větší holubice na hlavě, tím lépe!

Další muzeum už jsme neplánovaly, navíc bylo nádherné počasí, tak jsme se rozhodly znovu pocourat po Malé Francii, která se nám v úterý tolik líbila. Hodně jsem si užívala, že můžu komunikovat ve francouzštině, snad jen až na nutnost překládat Saku popisky v muzeích. To mě překvapilo, že třeba ani v prodejnách se suvenýry moc anglicky neuměli. Když jsem ve Francii sama, mluvím ve francouzštině rovnou, ale se Saku jsem byla znovu konfrontována s realitou, že je Francie vůči francouzsky nemluvícím dost nepřívětivá.

Poblíž katedrály jsme nakoupily nějaké drobnosti: pohledy a francouzské parfémy (že jsem si nevzala větší flakón lituji ještě teď). Protože nám zbývalo dost času, stihly jsme si zajít i na oběd. Opět jsme zvolily úzké boční uličky arabských podniků a daly si skvělou placku s dušenými rajčaty a sýrem a opět jsme dostaly snad za 2,5€ obrovskou porci včetně pití. Štrasburk nám po Lucembursku přišel úžasně levný. Jaké pak bylo překvapení, když jsme po obědě narazily na naše zachránce z předchozího dne! Byli pobavení snad více než my a taky trochu zklamaní, že už odjíždíme a drink opravdu nebude. Místo toho jsme se pomalu vydaly směrem k Place d'Etoile, odkud nám jel ve čtyři odpoledne autobus směrem do Lucemburska; dokonce i zmrzlinu jsme cestou zvládly.

společná z Petite France

Na Štrasburk ráda vzpomínám. Byl to můj poslední výlet se Saku a vlastně i poslední větší výlet na Erasmu vůbec. Hodně dělalo vydařené počasí: ani v červnu bohužel v Alsasku neplatí, že musí být nutně hezky, tak jsme sluníčko a letní teploty kvitovaly s povděkem. Štrasburk má svoje kouzlo a ty dva dny byly na prozkoumání tak akorát. Mít zase někdy příležitost, ráda bych se podívala i do Colmaru, alsaských "Benátek". A tak trochu doufám, že se tam ještě vrátím, už jenom kvůli tomu báječnému vanilkovému parfému, co ho prodávali poblíž Place de la Cathédrale. :)

 Fotky ve větším rozlišení zde na Rajčeti, nakoukněte.