Neděli v Bruselu jsme zasvětili výletu do Gentu (psáno též vlámsky Gent, anglicky Ghent či francouzsky Gand), středověkého městečka ve Východních Flandrech.
Protože jsem v Bruselu chtěla vidět ještě poslední z památek, dostali jsme se na nádraží výrazně později oproti původnímu plánu. Na druhou stranu, dopřála jsem si skvělou snídani (zbytek zaleženého hummusu z předchozího večera) a společnost na cestu nám dělaly ještě teplé toasty z čerstvého chleba, a to se počítá. Naštěstí je to do Gentu kousek, cesta zabrala necelou hodinu. Tento výlet pro mě byl velice výhodný i cenově - spoluvýletující Maťo vlastní studentský Go Pass pro belgické železnice, se kterým vychází každá cesta na 6 €, teda vycházela by, pokud by nás zkontrolovali :)
Gent nás přivítal krásně vymalovaným historickým nádražím. Navíc zde Maťo sehnal mapu, což se velmi hodilo, protože jsem si protentokrát vytiskla jen seznam památek a na mapu nějak zapomněla. Byla jedna hodina odpoledne, my měli čas do šesti, a tolik věcí na plánu!
nádraží v Gentu
Z vlakového nádraží se dostanete do historického centra za cca 25 minut svižnější chůzí. Cesta vedla kolem jedné z řek, co Gentem protékají - Šeldy nebo Leie, a otevíraly se nám krásné výhledy na středověké domky postavené přímo na vodě. Jen kdyby tolik nepršelo! Vyfotit jakýkoliv obrázek bylo vzhledem k dešti a šílenému větru, co obracel deštník, téměř nemožné.
Gent - první pohledy
Z cestovatelských blogů jsem dostala tip na loďky, že prý je zážitek se na nich projet, ale my se kvůli počasí museli lodiček vzdát. Nakonec jsem se jich dočkala o necelé dva týdny později v Bruggách. Ostatně Gent a Bruggy jsou si velice podobné - obě města prosperovala během středověku, kdy se staly důležitými správními a obchodními centry flanderského hrabství. Vznikla zde spousta velkolepých staveb i krásných malých domků, které se podařilo ve víceméně nezměněné podobě uchovat až do dnešních dnů. Osobně si nemyslím, že by byl Gent hezčí než turisticky více známé Bruggy, nacházející se o kousek severněji, ale hodně se mi líbilo i zde. Centrum je opravdu krásné. Spousta malých náměstí a úzkých uliček popropojovaných kanály, vysoko čnějící věže kostelů a zvonice, staré začernalé stavby brabantské gotiky. Nádhera!
radnice a jedno z náměstí
Jako první jsme se vydali na věž Belfort, též psáno Belfry. Tato ohromná zvonice ze 14. století, která je nejvyšší svého druhu v celé Belgii, nejenže sloužila pro oznamování blížícího se nebezpečí, ale byla též využívána jako trezor pro důležité dokumenty nebo zásoby sukna. Za 2 € jsme si vylezli až nahoru. Na jednotlivých patrech byly nainstalované malé expozice seznamující s historií Gentu i zvonice, mohli jsme si přečíst pověst o ochranném gentském drakovi (mimo velkou sochu v jednom z pater je drak je zpodobněný i na samé špičce zvonice) a podívat se na Carillon, což je typ zvonkohry, která je pro Belgii velice typická - mají ji zde ve skoro každém městě. Zvonkohra vypadá jako obří válec, do kterého jsou zatlučené malé kovové špalíčky. V době naší návštěvy zrovna nastavovali novou melodii.
podobizna gentského draka a Carillon
Ze samého vrcholku věže je pak nádherný výhled na celé město. Nám pekelně fučelo a pršelo. Aspoň že máme skvělou selfie, když už bylo tak hnusně!
pohled na kostel sv. Mikuláše, Sint-Niklaaskerk
Belfort nalevo a kostel sv. Mikuláše napravo (dovnitř jsme nešli). Světlo focení příliš nepřálo...
Další zastávkou byla Sint-Baafskathedraal, katedrála sv. Bavona (ten je patronem Gentu a s jeho jménem se setkáme po celé Belgii). Zvenčí jsme si ji příliš nevychutnali, jelikož se zrovna opravuje. Ačkoliv není katedrála architektonicky nijak specifická, její návštěva nám bohatě nahradila prohlídku průměrné galerie, tolik uměleckých děl se uvnitř nachází, dokonce i obrazy od Rubense jsem tu objevila. Ve spodním podlaží je navíc vystavená sbírka zlacených biskupských rouch a relikviářů, za prohlédnutí stojí i nádherné fresky na zdech.
katedrála sv. Bavona
Po katedrále jsme se vydali rovnou k hraběcímu hradu Gravensteen, též známému v anglickém přepisu jako the Castle of Counts. Hrady jsou v Gentu dva - Gravensteen a Geeraard de Duivelsteen, hrad ďábelského Gérarda, ten byl ovšem v době naší návštěvy nepřístupný. I když nás studentské vstupné vyšlo na 6 €, což je na belgické poměry hodně, návštěva Gravensteenu pro mě byla jednoznačně nejlepším gentským zážitkem.
hrad Gravensteen
Majestátní hrad byl postaven v 12. století a svou funkci sídla flanderských hrabat plnil jen do století 14., kdy byl opuštěn. Od té doby fungoval postupně jako soudní místnost, vězení s hladomornou, mincovna a spřádelna bavlny, část hradu byla rozebrána na další stavby. Dnes se dá hrad projít celý křížem krážem a navíc obsahuje poměrně rozsáhlou expozici mučících nástrojů a zbraní. Prohlídky jsou individuální, řídíte se tabulemi s popisky a čísly. Ty vás provedou od sklepení (kde jsem si málem utopila boty, kdo však mohl tušilt, že je sklep z poloviny zaplavený?), přes tehdejší obytné místnosti, hladomornu, následně kolem celé stavby, tudíž ji můžete obdivovat i zvenčí, až po střechu hradu, ze které je skvělý výhled na všechny tři gentské věže (Belfort, katedrálu sv. Bavona s kostel sv. Mikuláše). Hrad je citlivě zrekonstruovaný a prohlídka nás zabavila minimálně na hodinu. Líbilo se nám tu oběma.
hradní observatoř a výhled na město
Čas začínal tlačit. Cestou k muzeu Huis van Alijn, což byla naše poslední zastávka, jsme narazili na Maťovy české kamarády - svět je prostě malý. Huis van Alijn je muzeum, které za pomoci předmětů denní potřeby přibližuje život v Belgii v průběhu celého 20. století. Nachází se v řadě malých domečků ze 14. století, které dříve sloužily jako dětská nemocnice a chudobinec. Muzeum bylo velmi příjemné, provázeli jím starší pán a paní, celé to na mě působilo dojmem, že se zde zastavil čas. Moc se mi líbilo, že byla velká část expozice zaměřená na přelom 19. a 20. století. Exponáty z této doby byly fascinující - zaujaly nás především dětské hračky, fotky dětských smutečních kočárů (dokonce i jedna dětská rakvička se tu našla...), šaty z 10. let a smuteční šperky, hodně zajímavá byla i 50. léta, která se představila prvním rotopedem a vibračním pásem na shazování nadbytečných kil, vtipné byly i krabice od pracích prášků - design se od té doby příliš nezměnil :) Jednotlivé domky jsou průchozí, některé byly zařízené tématicky, třeba jsme si měli možnost prohlédnout cukrárnu z 1. poloviny 20. století či místnost s krátkými filmy, jinak byly ale exponáty víceméně naskládané ladem a skladem, bez podrobnějších popisků nebo chronologického řazení dle jednotlivých dekád. Celkově se mi Huis van Alijn líbil, bylo se na co koukat.
záběr na exteriéry muzea a napravo jedna z expozic
Byla jsem trochu nervózní, protože se blížila pátá hodina večerní a mně začínala poměrně reálně hrozit další noc v Bruselu - holt vlaky do Lucemburku sice jezdí, ale nikoliv už vlaky z Lucemburku do Esche. Naštěstí se nám ale podařilo vygooglit celkem přijatelné spojení a zbylo i pár desítek minut na pomalý přesun k nádraží. Ve městě voněly wafle a lékořicové bonbony, nedělní podvečer byl příjemně poklidný. Navíc jsme po cestě narazili na další turistickou atrakci - obří dělo.
Maťo s dělem a já stále na hradě :)
V botech mi čvachtalo, make-up odtekl neznámo kam a z vlasů jsem měla působením větru a deštníku super dredy. Den to byl náročný a po těch několika hodinách prochozených v zimě a dešti jsem netoužila po ničem jiném, než zalézt s tabulkou čokolády do postele. Čokoládový absťák jsem vyřešila zakoupením čokoládové tyčinky na nádraží, na nohy mě postavilo i další kafe ze Starbucks (jedno javorové macchiato jsme zvládli při čekání na vlak už po cestě tam :)), jen ta postel byla stále v nedohlednu. Z Gentu jsem mířila rovnou do Lucemburska; přestupovala jsem v Bruselu, kde jsem se i rozloučila s Matěm. Cesta domů byla únavná, ale bylo mi fajn, navíc jsem v MP3 našla úžasné poklady. Jen se mi ani za ty 3 hodiny ve vyhřívaném vlaku nepodařilo rozmrznout, jak jsem byla za celý den prochladlá. V Lucemburku mi ujel přestup do Esche, což mi radost neudělalo - čekala jsem půl hodiny před zavřeným nádražím (v nočních hodinách je otevřený jen průchod, kterým strašně táhne, a po půlnoci se uzavírá i ten). Domů jsem dorazila lehce po dvanácté, to už jsem spala za pochodu.
Abych to tak shrnula, víkend v Bruselu a Gentu se moc povedl, ačkoliv počasí neukázalo zrovna svoji přívětivou stránku (jenže co čekat od Belgie, že jo :)). Do Bruselu se plánuji opětovně zastavit ještě za dva týdny, to budou na programu Antverpy, a taky vám stále dlužím článek o Bruggách a Oostende, kam jsme se vydala s Diankou o velikonočních prázdninách.
Fotky z Bruselu a Gentu jsou nahrané na Rajčeti.
A ještě tip na skvělé stránky s příspěvky o Belgii - Životnacestách.cz. Škoda, že jsem o webu nevěděla dříve, dá se tu na poznávání Gentu načerpat spousta inspirace i na méně známá místa, která běžní průvodci opomínají. Tak třeba příště ;)