Maťo strašil, že nastaví budíka na 7:30, nakonec jsem ho tahala z postele v devět, ha. Ani mně se ovšem nikam příliš nechtělo - venku pršelo a nevypadalo to, že by mělo v nejbližší době přestat. Na plánu jsme toho přitom měli spoustu - Atomium, Mini-Europe, baziliku Sacré-Coeur s vyhlídkou na město a návštěvu čokoládovny. Zbytek dne jsem navíc plánovala využít na návštěvu některé z uměleckých galerií.
Sobotu jsme zahájili Atomiem, znázorňujícím 165 miliardkrát zvětšenou molekulu železa. Zatímco na fotkách a z dálky působí Atomium jako relativně malá a kompaktní stavba, ve skutečnosti měří přes 100 metrů, je tedy pěkně vysoké. Turistický symbol vznikl ku příležitosti světové výstavy Expo v roce 1958, původ má tedy hodně podobný jako třeba Eiffelovka - ani u Atomia se neočekávalo, že by se po výstavě stalo výletním cílem statisíců návštěvníků ročně. Zrovna v sobotu se zde sešla snad celá Belgie - čekali jsme přes 2 hodiny jen na zakoupení lístků a následný vstup dovnitř.
Atomium
Dnes je Atomium částečně rozhledna a částečně poněkud svébytné muzeum. Jako první jsme se vydali na rozhlednu, která se nachází v nejvyšší kouli spolu se samoobslužnou restaurací. Výtah, který sem vede, je se svými 5m/s nejrychlejším v Evropě a jízda je dost psycho, protože má výtah prosklený strop. Výhled z Atomia byl sice pěkný, ale nijak mě neuchvátil. Za těch 21 €, co jsme za Atomium a Mini-Europe zaplatili, jsem očekávala něco více dechberoucího.
strop výtahu a výhled na Mini-Europe
Moc se mi ovšem líbily výstavy ve zbylých koulích, zaměřené na životní styl a design 50.-70.let. První z koulí byla věnovaná zrodu Atomia - věděli jste, že na Expo 58 bylo nejúspěšnějím vystavovatelem Československo? Zlatou medaili si odnesl třeba elektronový mikroskop od Tesly Brno. Další část byla věnovaná užitému umění, hlavní atrakcí byl ultramoderní byt v tónech zářivě oranžové. Nejvíce mě bavily přesuny mezi jednotlivými koulemi. Jezdící schody jsou doplněné o světelné efekty, hudbu (Yellow submarine!) a celé to má evokovat vesmírnou stanici. Nejepší bylo, že v té záplavě kovu jednotlivých koulí byla atmoséfra skvěle uvěřitelná. Takže nakonec můžu i Atomium zhodnotit jako fajn zážitek. V jedné z koulí dokonce můžete i přespat. Během světové výstavy Atomium doplňovala ještě skvělá žlutá lanovka, ale tu už bohužel odvál čas.
vnitřek Atomia
Co mě překvapilo, že v Belgii nefunguje tzv. svoboda panoramy. To v praxi znamená, že Atomium, chráněné silnými autorskými právy, si každý sice může bez omezení prohlédnout, nicméně platí přísný zákaz šířit jeho fotografie. Na osobních stránkách se sice fotka v malém rozlišení objevit může, ale třeba na Wikipedii už je foto zaretušováno.
Hned vedle Atomia se nachází druhá velká bruselská atrakce Mini-Europe, zábavní park s modely evropských památek. Před vchodem se nelekněte - skočí na vás obří plyšák s názvem atrakce ve snaze ukořistit s vámi fotku, kterou si máte při odchodu za "symbolický poplatek" vyzvednout. Nepřišlo mi, že by se v tom plyšákům nějak zvlášť dařilo - přinejmenší my jsme dali před fotkou přednost něčemu k snědku. Obří párek sice nebyl žádným vrcholem kulinářského umění, ale aspoň na chvíli umčel jídla se dožadující žaludek.
nalevo pohled na celý park, napravo pózuji s modelem bruselského náměstí Grand Place
Mini-Europe představuje Evropskou unii "trochu jinak". V parku najdete přes 350 modelů zajímavých staveb a pamětihodností v měřítku 1:25, které by měly společně symbolizovat diverzitu a zároveň jednotnost a pospolitost EU. Některé modely jsou interaktivní - barcelonští hasiči hasící požár na lodi, simulace výbuchu Vesuvu, nebo si třeba můžete zahrát na policisty a zloděje obrazu Mony Lisy či zazávodit s motorovými miničluny na jezeře. Zvlášť všudypřítomné děti se skvěle bavily (děti a Maťo :)). Pozitivní bylo, že i konečně přestalo pršet.
K prohlídce jsme dostali brožurku s detaily a zajímavostmi k jednotlivým památkám i státům, na jejichž území se konkrétní stavby nachází. Českou republiku zastupoval orloj na Staroměstském náměstí, Slovensko Kostel svaté Alžběty Uherské.
já se symbolem Francie a Maťo s pražským orlojem
Abych to tak shrnula, Mini-Europe není nic než lákadlo pro turisty, takže bych ji příště s klidem vynechala. Na druhou stranu, v Bruselu "tradičních" památek příliš mnoho není, tudíž jsem brala její návštěvu jako nepsanou povinnost. Poblíž Atomia se nachází ještě velký aquapark a planetárium, aby byl výčet moderních turistických cílů kompletní.
Netušila jsem, že by nás Atomium a Mini-Europe mohly zabavit na téměř celý den. Plánovali jsme ještě návštěvu baziliky Basilique du Sacré Coeur, což je poměrně novodobá secesní stavba na vrchu Koekelberg, ze které je ještě hezčí výhled na město než z Atomia, zimní otevírací doba však byla nekompromisní. Lákalo nás i Parlamentarium, které interaktivně vysvětluje fungování EU, bohužel i to jsme museli z časových důvodů vypustit. Tak už si pomalu sestavuji seznam, co stihnout při příští návštěvě.
Na závěr dne jsme si nechali jako třešničku na dortu návštěvu firemní prodejny čokoládovny Neuhaus. Společnost byla založena již roku 1857, proslavila se vynálezem čokoládových pralinek a byla také první, která začala prodávat bonboniéry, jak je známe my. Dodnes jde o nejznámější čokoládovnu, jejíž obchůdky naleznete v Beneluxu téměř na každém rohu. Neuhaus vlastní třeba i značku Côte d'Or, která je u nás známější než samotný Neuhaus.
pravá fotka zapůjčena z oficiálních stránek Neuhaus
Firemní prodejna se nachází poblíž kampusu bruselské univerzity na předměstí Vlezenbeek. Pro turisty je lákavá nejen díky výrazně nižším cenám čokolády, ale hlavně pro své ochutnávky zdarma. Od každé příchutě pralinek totiž máte k dispozici otevřenou velkou krabici s bonbony na vyzkoušení. A těch příchutí je snad tisíc! Marketingový tah se povedl, davy turistů i místních sem proudí dennodenně. Čokoláda je tak kvalitní, že máte po dvou třech bonbonech pocit dokonalého uspokojení a málokdo toho sní víc (my se teda hecli :)). A s prázdnou snad ani nejde odejít, i když cena průměrné bonboniéry tu dosahuje 20 €. U mě vedla hořká čokoláda s bergamotem a jahodová mrzlina (kam se hrabe Carte d'Or). Spokojená jsem byla moc!
Tak musím říct, že návštěva čokoládovny byla nejspíš tím nejepším, co jsme za sobotu stihli. Ona tedy i cesta do ní a z ní byla zajímavá. Maťo si koupil nějakou šikovnou kartičku, se kterou vycházely přesuny po Bruselu značně výhodněji (MHD je tu opravdu hodně drahé), bohužel než jsme se s ní naučili manipulovat, odpípali jsme polovinu volných jízd, a tak Maťo rozhodl, že když jsme si cestovné předplatili dopředu, budeme nadále jezdit načerno. Že prý to stejně nikdo nekontroluje. S tím bych úplně nesouhlasila - když kolem procházeli pánové v modrých bundách vybavení vysílačkami, raději ani jsem ani nedýchala. Naštěstí se to obešlo bez průšvihu, evidentně neúřadovali :)
Cestou jsme se zastavili doplnit zásobu piv, Maťo na bytě ukuchtil delikátní hummus, hodili jsme hodinku dvě oddych a následně se vydali naproti přes ulici do jednoho z typických belgických barů za Maťovými spolubydlícími. Bar byl malý, úzký, dřevem obložený a s kýčovitými dekoracemi uvnitř. Také jsem pochopila slova průvodce, že Belgičané záchody příliš neřeší, zde totiž byly dámské i pánské propojené. Později jsem si společných WC všimla i u několika dalších hospůdek, dokonce i na hostelu. Aspoň je fronta na dámské rovnoměrně rozložena :)
Večer byl příjemný a rychle uběhl. Vypozorovala jsem, že světlá piva jsou na mě příliš světlá a tmavá zase hořká, zato načervenalá amber bývají naprosto perfektní, jen škoda, že je v Česku nikdo nevaří. Lehce po jedné jsme se vyškrábali po točitých schodech na půdu a zalehli. Změna času nám zkrátila noc o hodinu, ráno tak přišlo až příliš brzo. Opět pršelo, tentokrát výrazně intenzivněji než v sobotu. Navíc strašně fučelo, vítr lomcoval s deštníky, nefalšovaný belgický nečas. Na plánu dne jsme měli Gent, malebné historické městečko vzdálené necelou hodinu cesty od Bruselu. Před odjezdem jsem ovšem chtěla vidět poslední bruselské pamětihodnosti, které jsem za předchozí dny nestihla.
Prvním byl královský palác, Palais Royal de Bruxelles, ve kterém ale královská rodina nebydlí, pouze zde král úřaduje a hostí návštěvy. Neoklasický palác byl postaven na přelomu 19. a 20. století a na jeho místě dříve stával hrad. Poblíž se nachází několik muzeí a největší bruselský park Parc de Bruxelles.
Další zastávkou byl Evropský parlament. Budova je to tedy ohromná. Upřímně doufám, že se sem někdy vrátím, ideálně na stáž nebo ještě lépe pracovně. Jo jo, Brusel by se mi moc líbil...
Palais royal a budova Evropského parlamentu
Při čekání na vlak do Gentu jsme si skončili do Starbucks na latté macchiato s javorovým sirupem, čímž jsme celý celý Brusel skvěle zakončili (dokonce i jméno mi na kelímek napsali :)), a zbytek neděle strávili v Gentu, odkud jsem pak jela rovnou "domů" do Lucemburska. A o Gentu zase někdy příště.
Fotky z Bruselu a Gentu jsou ve větším rozlišení k dispozici na Rajčeti ZDE. Dodatečně jsem na Rajče nahrála i fotky z Metz a Trieru, tak můžete kouknout. Časem pak doplním ještě Lucembursko :)
Inspiraci na výlety jsem čerpala na oficiálních turistických stránkách města VisitBrussels.be. Jsou sice poněkud nepřehledné, ale pokud plánujete návštěvu, nic lepšího nejspíš není.