1000 let prokletého zlata Inků, které vedlo k pádu této neobyčejné říše. Navštíveno 14. srpna 2009 v Praze - Nejvyšší purkrabství Pražského hradu.
Výstava ukazuje zajímavé exponáty z období 400 př.n.l.- 600 n.l., tedy z doby, než do Jižní Ameriky vtrhli Evropané. Kromě toho se zde dozvíme spoustu informací o kultuře, tradicích a uspořádání andských kultur - oni to totiž nebyli jen samotní Inkové, ale mnoho dalších kmenů, které právě Inkové později sjednotili. Bylo jim ponecháno jejich náboženství a tradice, ale "spadaly" pod Inky.
Exponáty jsou netradiční, uchvacující. Těžko říct, co se mi líbilo nejvíc, protože všechny působí hodně podobně, možná i trochu děsivě. Posmrtné masky, ozdoby nosu, obřadní poháry... Většina je ze zlata nebo z kombinace zlata a stříbra, což má znamenat spojení dvou protikladů (noci a dne, muže a ženy...) - na této filozofii si Inkové hodně zakládali a projevovala se i v běžném životě.
Inkové nepříkládali zlatu stejný význam jako my dnes. Pro ně bylo spíše způsobem, jak se spojit s bohy, hlavně se Sluncem a Pachamamou, Matkou zemí. Zlata je v Peru hodně, takže nebylo vzácné, ba naopak. Upravovat tento kov uměli různými způsoby, zajímavé bylo třeba spojování malých destiček. Když sem roku 1532 připluli Španělé v čele s Pizzarem, Inkové netušili, co pro ně budou znamenat. Španělé chtěli zlato, hodně zlata, a nepříčilo se jim povraždit celé národy jenom kvůli tomuto třpytivému kovu. Navíc byla země zesláblá boji o nástupnictví na incký trůn (vyhrál Atahualpa), čehož Pizzaro využil, pobil Inky, nakradl obrovské množství zlata a později dobyl celé Peru. Většina zlata byla roztavena, ale malá část se přeci jen dokázala zachránit, takže dodnes podává svědectví o této vyspělé kultuře. Inkové bohužel takové štěstí neměli...
Netřeba dodávat, že se mi výstava velmi líbila. Předmětů sice není mnoho, ale o to jsou zajímavější. Půjčeny byly z Muzea zlata v Limě.
tumi - obřadní nůž