Trier, francouzky Trèves a počeštěně Trevír, je okouzlující historické město nacházející se v západní části Německa. Návštěvníkům nabízí pohled především na spoustu zachovalých římských památek, jelikož za dob antického Říma byl Trier jedním z nejdůležitějšíh správních center celé říše.
antický amfiteátr od Saku
Do Trieru jsme se vypravily se Saku a Dianou, tedy v čiště holčičím složení, v sobotu 14. března. Šlo o náš první opravdu jarní výlet. První dvě tři hodiny jsem sice litovala unáhleného rozhodnutí vzít si jen jarní kabátek, nicméně kolem poledne už pražilo slunko jako o život a věřím, že se teplota vyšplhala i na slibovaných 14 °C. Na počasí tu zatím máme štěstí. Vyrazily jsme už po sedmé ráno, trasu jsem totiž naplánovala velmi obsáhlou a poněkud nás limitovala zimní otevírací doba, kdy všechny památky zavírají o hodinu až dvě dříve než přes léto.
Vyjížděly jsme z Esch-sur-Alzette s přestupem v Lucemburku, cesta všehovšudy zabrala asi hodinku a půl. Moc mile nás překvapila cena jízdenek, které jsou směrem do Německa opravdu levné - zpáteční Trier nás stál krásných 7 euro. Pro ilustraci závislosti ceny na destinaci: Méty ve Francii, které se nachází ještě blíže než Trier, byly přesně za dvojnásobek ;)
Jen co jsme se objevily na nádraží, zamířily jsme do centra směrem k Porta Nigra, naší první zastávce. Porta Nigra, velká vstupní brána do města z černého kamene, se nad městem tyčí již od 2. století n.l. Zatímco většina podobných římských památek ve středověku posloužila jako stavební materiál, Portu Nigru se podařilo zachovat díky tomu, že několik staletí sloužila jako kostel. To je nejvíce patrné v interiéru, kde jsou vidět středověké výklenky se sochami svatých a dokonce i fresky na některých stěnách. Óchaly jsme nad každým zákoutím a moc se nám zde líbilo. A navíc je z vrchního patra hezký výhled na celé město.
Porta Nigra
Dochovaných římských památek je v Trieru asi osm a téměř všechny se nachází na UNESCO seznamu kulturního dědictví. Většina zpoplatněných památek má jednotnou taxu - 3 € v plné ceně, pro studenty obvykle o 50 centů méně. Ke vstupence dostanete i anglický plánek s mapkou daného místa, zevrubným popisem a historickým vývojem. Koupit se dá také zlevněná kartička, kde máte tuším vstup na 2 nebo 3 římské památky dle vlastního výběru a pak do archeologického muzea. Já jsem pro plánování výletu použila oficiální turistické stránky města Trier-info.de, kde jsou všechna zajímavá místa dobře popsaná.
Porta Nigra
Po prohlídce Porta Nigry jsme absolvovaly maraton "chceme aspoň jednu společnou fotku". Jako první se nás snažil vyfotit Američan, který si profesionálně odběhl asi půlkilometr od nás, takže jsme zůstaly jako tři malé tečky uprostřed monitoru. Druhý pán to pojal ještě zajímavěji - 2/3 záběru totiž zabíral chodník pod námi. Kam se podělili všichni fotografové? Tak jsme přesedlaly na selfie :)
Místní turistické centrum sídlí hned vedle Porta Nigry. My jsme zde objevily krásné pohledy. Ty jsem chtěla koupit už v Lucemburku, ale u nás je s pohledy kříž - všechny vypadají jako z 80. let, kýčovité a ošklivé. Krásné německé mi tedy udělaly velkou radost.
Odsud jsme zamířily na hlavní náměstí Hauptmarkt, kde se od 9. století tradičně konají trhy. Uprostřed se nachází barokní fontána, ta ale nebyla v záplavě kolotočů a stánků s květinami téměř vidět. Zaujaly nás hlavně barevné městské domky z 15. století, které vypadaly jako cukrovou polevou namalované perníky (ve 20. století ovšem byly kompletně přestavěny, takže až tak původní nejsou). V přilehlých obchůdcích se prodávají samé dobroty, tak jsme se patřičně vybavily na horší časy německými preclíky.
Hauptmarkt
Hauptmarkt je centrem středověké části Trieru, je odsud pěkný pohled na věž kostela sv. Gandolfa (na levé fotce to vysoké na levoboku), nakouknutím do jedné z ulic spatříte i slavnou baziliku Dom a hned vedle náměstí ústí židovská ulička Judengasse, kde bydleli Židé od 13. do 15. století. Dosud je zde k vidění původní podloubí a v jedné z hospůdek, co se v uličce nachází, je vybudovaný dosud funkční tajný tunel ústící do nedaleké katedrály.
Od náměstí jsme zamířily směrem k Frankenturm, Frankově věži. Stavba v románském slohu, připomínající spíše než cokoliv jiného obrannou věž, je zajímavou ukázkou bydlení v 11. století. No, asi toto stylové bydlení úplně nedokážu ocenit :) Dnes slouží Frankova věž jako místo pro velké oslavy a hostiny na objednávku, jinak je pro veřejnost uzavřená.
Frankenturn a Judengasse, židovská ulička
Další kroky nás vedly ke slavné trevírské katedrále. Ony jsou to vlastně dva kostely v jednom - starořímský chrám zvaný Dom a raně gotický kostel Panny Marie Liebfrauenkirche. Musím říct, že jde o zatím nejzajímavější církevní stavbu, co jsem měla možnost zhlédnout. To se totiž počátkem 13. století pánové rozhodli část původní římské katedrály strhnout a nahradit ji "moderní" stavbou. A tak vzniklo neskutečné prolnutí naprosto nesourodých stylů, fascinující a přitom hrozně zábavné.
Antická část, která je nejlépe vidět právě od příchodu z náměstí Hauptmarkt, je nejstarším biskupským kostelem v celém Německu. Vznikla již ve 4. století za časů vlády císaře Konstantina. Zajímavá je z dnešního pohledu hlavně část baptisteria, která dříve propojovala čtyři částečně oddělené části katedrály. Východní část stavby, Liebfrauenkirche, pochází ze 13. století, tedy z období rané gotiky. Kostel má půdorys kříže, což je hodně nezvyklé řešení, a je volně propojený s římskou částí.
antická část nalevo, navazující raně gotická napravo
Katedrála je hodně zajímavá i zevnitř - otevřené prosvětlené prostory z doznívajícího románského slohu kontrastují s lomenými oblouky gotických portálů, interiér je ale jinak převážně barokní, bohatě zdobený. K vidění jsou i prvky pozdní renesance a německého manýrismu, takže jde o opravdovou všehochuť. Hodně mě zaujaly ohromné varhany, netradičně umístěné přímo uprostřed stavby. Katedrálu si můžete za malý poplatek celou obejít po ochoze, co stavbu lemuje.
interiéry - na levé fotce si můžete všimnout varhanů
Dom je však známý hlavně díky své relikvii, svatém rouchu, o kterém se vypráví, že jej měl na sobě sám Kristus krátce před ukřižováním. To je ale možné vidět pouze během církevních poutí. I tak sem ale neustále proudí spousty věřících.
Po zevrubné prohlídce katedrály jsme zamířily k dalšímu ze starořímských chrámů, Konstantin-Basilika. Jde o největší dochovanou stavbu z dob antiky, tvořenou jen jednou místností. Zvenčí je chrám celkem nefotogenický a dovnitř jsme jen rychle nakoukly, protože se zrovna zavíralo na polední pauzu. V dnešní době slouží Konstantinova bazilika jako protestantský kostel.
Konstantin-Basilika a mé spolucestovatelky. Pravá fotka ze stránek Trier-info, já to vyfotit nestihla :)
Chvíli jsme se jen tak couraly městem, obešly si oba kostely ze všech možných stran, náhodou narazily na muzeum Karla Marxe (v Trevíru se narodil) a pak zamířily směrem do císařských lázní Kaiserthermen. Při vstupu nás uvítal krátký film, který poukazoval na důležitost Trevíru za časů Římanů. Pokud si dobře vzpomínám, tak patřil mezi 5 nejdůležitejších měst celé říše - spolu s dnešním Lyonem, Vídní, Londýnem (?) a samotným Římem. Už ve 3. stol. n.l. měl 100 000 obyvatel! To je stejně, jako třeba dnes celý Lucemburk, ha ha :)
Lázně do dnešní doby přežily převážně jen ve své podzemní části. Tvoří jakési bludiště mokrých a studených chodeb, které jsou vzájemně rozdělují a opět napojují, tu a tam na vás vykoukne paprsek denního světla... Jako někde v žaláři. Z nadzemní části se toho moc nedochovalo a co se dochovalo, to má tendenci padat, tudíž je většina zastavěná lešením. Chodby mě sice úplně neuchvátily (ta lezavá zima v nich!), ale na prohlídku mi přišly lázně hodně zajímavé. Na plánku, který jsme u vstupu dostaly, byly i podrobně popsány jednotlivé části lázní - kde byla parní lázeň, kde horká voda, kde naopak studená...
Kaiserthermen
Podobné lázně jsou v Trevíru ještě dvoje - Barbařiny lázně, které byly ale v době naší návštěvy uzavřené kvůli opravám, a Forum Baths - ty jsou jako jediné zastřešené a fungují spíše jako muzeum. V zimě nebo při špatném počasí bych asi doporučila zajít spíše do těch Forum Baths (Thermen am Viehmarkt), protože i za naší návštěvy byly Kaiserthermen hodně zabahněné a mokré, a to posledních několik dní nepršelo. Otevřené jsou každopádně i přes zimu.
Nedaleko od lázní se nachází poslední antická památka, na kterou jsme se chystaly - gladiátorská aréna ne nadarmo připomínající římské Kolosseum. Amphitheater z 2. století n.l. pojmul svého času 20 000 diváků. Při příchodu vypadá jako běžná aréna, nicméně při bližším zkoumání zjistíte, že se zde zachovala spousta zajímavostí. Třeba metr široké "žlaby" kolem celého amfiteátru, za dávných dob zastřešené prkny, kterými pobíhali v okamžiku představení pomocníci. Díky střeše nebyli vidět a nerušili tak představení. Dochovalo se i podzemní podlaží arény, kam můžete jít nakouknout (dobrá polovina byla sice zatopená, ale díky dřevěným mostům jsme si jej prošly celé) a také boční vchody, vedoucí do diváckých lóží. A přímo nad našimi hlavami se rozkládaly bohaté vinice Rieslingu.
amfiteátr - pohled (téměř) z ptačí perspektivy
Protože čas utíkal jako splašený a muzeím (která byla v plánu až jako poslední, když zbyde čas) se neúprostně blížila zavírací doba, nastal nám okamžik volby, do kterého z nich se vydáme. Vytipované jsem měla tři - slavné archeologické muzeum Rheinisches Landesmuseum, což je největší muzeum v Německu zaměřené na historii, dále městské muzeum Simeonstift, kde se nacházejí sbírky mumií a renesančních obrazů, a nakonec Treasury - Schatzkammerder Stadtbibliothek Trier, což je archiv historických knih, které vlastní hned několik originálů opravdu vzácných svazků, přístupných pro veřejnost. Protože jsem nadšená do kaligrafie, psaní a vývoje knihtisku, byl pro mě Schatzkammer jasnou volbou. No a jelikož jsem plánovala trasu já, vyhrála "klenotnice knih" - do karet mi hrál i fakt, že bylo toto muzeum nejblíže. O návštěvě Schatzkammeru byl napsaný samostatný článek - odkaz zde.
Více už jsme toho bohužel nestihly. Muzeem jsme dokončily památkovací okruh a zbývalo už jen plno času na relax a nákupy. Opět jsme se vrátily na Hauptmarkt, kde mě překvapilo množství lidí - celé rodiny zde korzovaly nebo obléhaly stánky s německými klobásami, preclíky či zmrzlinou. I my se pořádně posilnily :)
Z obchodů jsme byly nadšené. Veliké obchodní domy, kde měli všechno. A ten výběr! Takový kontrast s Lucemburskem. Doplnila jsem zásoby drogerie, nakoupila dárečky pro mé milé, prošly jsem pár krámků s oblečením a ověšené taškami jsme po dvou hodinách utahané skončily na první letošní zmrzlině.
Blížila se sedmá hodin večerní, obchody pomalu zavíraly, začínalo se smrákat. Nám však zbýval poslední výletní bod, co jsme ještě chtěly před odjezdem stihout - středověké jeřáby na břehu Mosely. Mosela má díky líně se kroutícím meandrům pověst malebné a romantické řeky, tak jsme na ni byly zvědavé. No, rozdíl mezi romantickou Moselou a neromantickou Svratkou bych asi na první pohled nepostřehla, nicméně mají zde pěknou stezku pro cyklisty a rodiny s kočárky. Cestou jsme na vrcholku protějšího kopce zahlédy sochu St. Mary Column, která byla v zapadajícím slunci působivě zlatě ozářená.
Samotné jeřáby u Mosely stojí dva - jeden z roku 1413 a druhý z roku 1774. Vypadají podobně jako větrné mlýny, jen mají místo vrtule pohyblivou kladku, na které se zvedaly lodě a usazovaly na řeku. Jeřáb z 18. století se zachoval téměř celý, ze středověkého toho moc nezbylo, nicméně jsme se díky němu prošly až ke starému římskému mostu, který je taktéž na UNESCO seznamu a na který bychom asi jinak nenarazily.
jeřáb a podvečerní Mosela
Protože jsme chtěly stihnout vlak o půl osmé, braly jsme to zpátky poklusem. Zastavily jsme se jen u Porta Nigra, kde hrály své táhlé melodie na panovu flétnu jihoameričtí indiáni. Porta Nigra byla pro turisty kouzelně nasvícená, tak jsme chvíli pozorovaly hru světel a barev, přelévajících se přes sebe. Vlak jsme stihly, uvelebily se v kupé, dojedly zásoby a po hodince a půl dorazily do Esche.
loučící se Porta Nigra
Trier mě hodně překvapil, doslova uchvátil. Nebýt té němčiny, tak tam snad i chci bydlet :) Vůbec jsem nevěděla, že se v Německu nachází na jednom místě tolik antických památek! Doslova na dosah ruky, a navíc v takové koncentraci, že je nemáte šanci za jeden den všechny obejít. Přes léto je výletních možností ještě více - z trevírského přístavu jezdí loďka do středověké vesničky Pfazel, která je jen kousek od Trieru a která prý rozhodně stojí za vidění. A navíc těch krásných tras na kolo! Ach ach ach.
Trier moc doporučuji. A jako další výlet zkusím Brusel nebo Gent, co vy na to? Belgii bych chtěla projet celou, tak jsem zvědavá, kolik toho stihnu - už mám více než třetinu pobytu za sebou!