Povídání o karnevalové sezóně a pár dalších příhod ze života v Lucembursku. Protože tady se člověk rozhodně nenudí!
Spolubydlíme
Se Saku jsme vytvořily dobře fungující symbiózu. Bohužel, nevydržela dlouho. To jsme si tak jednoho večera zrovna společně vařily večeři, když nás napadlo, že je nejvyšší čas protřídit jídlo, co zde zůstalo po studentech z prvního semestru. Však jsme na ně čekaly více než dva týdny, zda-li se někdo nevrátí. Nechali nám toho tu požehnaně, mimo většinu základního nádobí i dvě plné kuchyňské skříňky jídla a zaskládanou lednici, od rozdělaného mléka až po zbytky od oběda. Tak jsme vše bez milosti vyházely a o zásobu müsli, čajů a dalších trvanlivých dobrot se poctivě podělily.
Potěšené s naším výkonem jsme necelou půlhodinku poté seděly v kuchyni, plánovaly výlety a tu najednou zarachotil klíč v zámku. No, krve by se v nás nedořezal. Po prvotním zděšení jsme brzy chytly záchvat smíchu, že zákon schválnosti tentokrát zafungoval jedničku (s hvězdičkou a ještě dvakrát podtrženou). Ano, přicházející slečna byla z prvního semestru. A ano, netrvalo dlouho a začala se shánět po svých zásobách a nádobí, tak jsme musely s pravdou ven (a jídlem zpátky). Naštěstí to vzala s humorem. Prý ji pár dnů před začátkem semestru sklátila chřipka, tak přijela o 2 týdny později, než bylo v plánu.
Natalie je Němka a moc tu o ní nevíme. Je tichá jako myška a na víkendy jezdí domů. Prý se se spolubydlícími z minulého semestru vůbec nebavila. Měli odděleně dokonce i každý svůj jar a houbičku na nádobí.
Nákupy
Co se týče obchodů, je to tu bída s nouzí. Nakoupit jídlo se ještě jakž-takž dá, pokud teda zrovna nesháníte třtinový cukr nebo sójovou omáčku, nicméně třeba co se týče drogerií, jediný a pouhopouhý řetězec je zde síť Meng. Jejich obchůdky jsou maličké a nabízí sortiment asi jako u nás před revolucí, navíc za dvojnásobné ceny, než co jsem zvyklá z domů. O přírodní kosmetice nebo šamponu bez silikonů si zde člověk může nechat jen zdát (naštěstí jsem se předzásobila z Brna). Dokonce i místní přiznávají, že jezdí pravidelně nakupovat do Německa nebo Francie, kde je výběr podstatně větší a ceny poloviční.
Tento fakt se úsměvně promítá i do zdejší módy. Šla jsem zrovna z nádraží a vidím, že (zřejmě) matka s dcerou, co kráčely přede mnou, jedna třicetiletá a druhá odhadem 50-60, mají nachlup stejnou kabelku. I začala jsem si všímat kabelek u zdejších dam a stejnou kabelku vídám denně minimálně třikrát čtyřikrát, jen v různých barevných kombinacích, často se sejdou i dvě vedle sebe. Na školačkách, dospělých ženských i důchodkyních.
Přišlo mi to vtipné do okamžiku, než jsem se Saku dva týdny sháněla obyčejnou lampičku na pracovní stůl. Diana zase nutně potřebovala sušák na prádlo a hrnce do kuchyně. Nakonec náš soukromý průvodce Gary nevydržel příval stížností a obětavě se nabídl, že nás vezme do belgické Ikei. Ikea je totiž z Lucemburku sice co by kamenem dohodil, ale jedinou možností dopravy je auto, jelikož stojí osamoceně uprostřed pole a se shuttle busy si nikdo hlavu nelámal.
Tak jsem poprvé navštívila Belgii. Mimo lampičku jsme si dovezla i tři kaktusy v zelených květináčích, jeden bambus a hromadu lékořicových bonbónů. Konečně si připadám správně zabydleně. Nákupy jsme zakončili delikátním zákuskem v Ikea restauraci. Jen pak nacpat všechny tašky a ještě nás čtyři do Garyho malého třídveřového auta byl boj.
takto bydlím - hezké koleje, což?
a ty luceburské noviny opravdu každý den poctivě čtu! :)
Nejlepší lovci pokladů
Minulou sobotu jsme měli menší bojovku: Treasure Hunt, boj o poklad. Akci nám zorganizovali z ESN Luxembourg, což je komunita starající se o zahraniční studenty. No a protože před samotným hledáním pokladu probíhal velkolepě pojatý brunch, zapojili se téměř všichni.
Na brunchi nás čekal proslov ředitele univerzity a spousta pohoštění. Nacpala jsem se prosciuttem s medovým melounem a vše zakončila pořádnou porcí ovoce v čokoládě. Jak já byla spokojená! Dokonce nás celou dobu obsluhovali číšníci ve stylových oblecích a natáčela lucemburská televize (je to vtipné - když chtějí v lucemburské televizi každý den zaplnit dvouhodinový blok zpravodajstvím, musí zde natáčet doslova každou kravinu). Na mluvení do mikrofonu si naštěstí vybrali Američanku.
Samotný boj o poklad pak spočíval v rozdělení se na malé skupinky, ve kterých jsme chodili po jednotlivých památkách, odpovídali na zákeřné otázky (to šlo snadno, měli jsme ve skupince Garyho, rodilého Lucemburčana) a plnili zadané úkoly ve stylu "crazy foto" u takové či onaké sochy. Vyšlo nám úžasné počasí. Poprvé, co jsem se ocitla v Lucemburku, bylo hezky a dokonce i svítilo sluníčko. Tady totiž přes zimu platí, že i když svítí slunko v Eschi, v Lucemburku bude na 99% zataženo a mlhavo. A když je v Eschi hnusně, tak v Lucemburku ještě stokrát hůře.
Lucemburk, když je hezky
Prošli jsme celé město, nafotili plno fotek a já se poprvé podívala do čtvrti zvané Grund - spodní historická část Lucemburku, kterým teče přítok řeky Mosely. Musím uznat, že Lucemburk má atmosféru, když vyjde počasí. Měla jsem skvělý tým a moc jsme si to užili.
Po návratu zpět nás na univerzitě čekaly za odměnu donuty. Dunkin' Donuts jsou prý ty nejlepší donuty, co existují, no mi přišly nachlup stejné jako ty z Tesca :) Trochu mě mrzelo, že jsme přišli až jako předposlední z týmů. O to větší překvapení přišlo při vyhlašování výsledků: náš tým vyhrál. Nikdo netušil, že se nehraje na čas, ale na originalitu fotek a správnost odpovědí u otázek. Tak jsme si z Treasure Hunt odnesli velkou láhev šampaňského, yaay!
vítězný tým
Karnevalová sezóna
Šampaňské se nám hodilo velice. Koncem února v Lucembursku vrcholí období karnevalů, které je spojené s různými akcemi pro veřejnost. Spolužáci z nové rezidence JFK nelenili a uspořádali na počest karnevalu malou houseparty. Akce probíhala v den Treasure Hunt, tudíž jsme byly se Saku a Diou pěkně utahané, nicméně protože se JFK nachází asi 10 minut chůze od našeho bydlení, naznaly jsme, že se přijdeme aspoň na chvilku podívat a oslavit vítězství.
Oslava byla pojatá jako "retro" party - průlet různými historickými obdobími. Záliba v třicítkových sukních se konečně vyplatila! Nemusela jsem si shánět žádný spešl převlek, stačilo si obléct co nosím běžně, do oxfordek přidat krajkové ponožky, nahodit perly a červenou rtěnku a šlo se. Dorazilo nás cca 60 a bylo to příjemně domácí, protože se většina lidí navzájem znala z přechozích setkání zahraničních studentů. Tak jsme se pořádně vyblbli na Abbu, Beatles a další oldies hity a z původně plánovaných dvou hodinek jsme domů se Saku dorazily až nad ránem. Retro párty zatím hodnotím jako nejlepší akci, co jsme tu zažili.
Ačkoliv děti převlečené do kostýmů jsme systematicky potkávali už od poloviny února, to pravé karnevalové řádění vypuklo až tento víkend. V pátek se začínalo karnevalovou párty. Probíhala ve velkém stanu na náměstí a spousta lidí si donesla více či méně vtipné převleky (tak třeba Gary šel za krávu - to může napadnout jen jeho :)). Dlouho jsme se se Saku nezdržely, další den nás totiž čekal výlet do Trier, ale bylo to fajn. Pořád mě zaráží, že na to, jak je Esch maličký, to tu opravdu žije. V sobotu pak probíhaly nějaké zábavy pro děti, večer radnice pořádala ples pro starší generaci a v neděli vše vrcholilo slavnostním průvodem - Escher Fuesend Grand Cavalcade. Už protože průvod projížděl i ulicí, kde bydlíme, nemohly jsme si ho nechat ujít.
Bylo to velkolepé. Po hodině a půl kolem nás stále projížděly auta, traktory a alegorické vozy vezoucí Lucemburčany převlečené v nápaditých kreacích ve stylu Benátek, amerického západu, Frozen a Mary Poppins i mnoho dalších. Účastnili se snad všichni - děti ze škol, několik skupin mažoretek, dospělí rozhazující dětem bonbony a wafle, starší pánové roznášející divákům pivo, babičky v nákladných rokokových róbách. Děti přišly vybavené taškami na sladkosti, po kterých se vrhaly jako o život, a ke konci byla silnice doslova pokrytá konfetami. Do Esche přijelo nejenom celé Lucembursko, ale snad i půlka Německa, tolik lidí všude!
začátek průvodu (to se ještě dalo fotit)
Příště vás oblažím výletem do Trier a nějakými těmi historkami ze společnosti a ze školy, protože ačkoliv se to dle článku výše nezdá, většinu času zde opravdu trávím studiem. A jak se máte vy? :)
