Itálie 2014, 2. díl - Řím

Poté, co jsme si prošli kouzelnou Florencii, bylo další zastávkou "město měst" - Řím. A že tam bylo co objevovat! Další díl letošního cestování :)

3. den, čtvrtek - Řím letem světem

Psalo se 1. května, Svátek práce. Kolem desáté jsme se vykutáleli z postele v Ivčiném římské bytě. Státní svátek slaví i Italové, takže Ivča měla volno - a všechny památky byly zavřené. S tím jsme ovšem dopředu počátali a vyhradili si čtvrtek jako pohodový den na vychutnávání města jako takového.

Ivča se osvědčila jako výborný průvodce. Po snídani jsme vyrazili metrem do centra, kde nás s naprostou samozřejmostí potahala po všech spletitých uličkách staré zástavby. Obdivovala jsem nádherné staré domy s malými balkonky, dlážděná náměstí, kostely, ve vánku povlávající palmy... Slunko svítilo jako o život a ve vzduchu bylo cítit léto. První zastávkou byly Španělské schody, Piazza di Spagna, na konci kterých stojí bílý kostel ze 16. století. Schody jsou slavné kvůli svému atypickému tvaru - rozšiřují se a zase zúžují. Název prý mají podle kokršpanělů, které bylo tou dobou moderní chovat :)

Spagna

Další putování nás vedlo kolem sochy umučeného Bruna na tržišti, kde se mi ohromně líbil jeden klobouk, ale nějaká Japonka si ho koupila mně tesně přes nosem. Ivča plánovala zajít do některého z muzeí, která měla být 1. května zadarmo, ale většina muzeí tuto akci vetovala tím, že zavírala v jedenáct dopoledne nebo pro jistotu neotevřela vůbec (případně byla pro vstup vyžadována registrace předem přes internet, ghhr).

Zastavili jsme se u Pantheonu, bývalém chrámu starých římských bohů, který je v dnešní době svatostánkem církve (vevnitř vypadá jako jakýkoliv normální kostel, ale to jsme zjistili až o dva dny později, protože ve čtvrtek bylo zavřeno). Zaujaly mě díry po střílení z 2. světové války a hlavně velký otvor ve střeše, kterým dovnitř prší. Davů bylo ten den opravdu mnoho - k asijským turistům se přidali Evropané využívající prodlouženého víkendu k eurotripu a spousta Italů, co si užívala svátku.

Pantheon

V průběhu dopoledne jsme prošli kolem několika fontán - obdivovali jsme Fontánu čtyř řek, která se mi líbila nejvíce, Neptunovu kašnu a slavnou Treviho fontanu, Fontana di Trevi, ohromnou barokní fontánu Nicoly Salviho, která je zabudovaná v průčelí jednoho z mramorových paláců. Právě zde se točila La Dolce Vita a traduje se, že když do fontány hodíte minci, tak se do Říma vrátite.

My jsme neházeli nic, protože fontána byla natolik obležená davy turistů, že jsem byla ráda, že jsem jí aspoň kousek v mezeře mezi hlavami Asiatů vůbec zahlédla.

  
Fontána 4 řek vlevo a Fontana di Trevi napravo

V jedné z tradičních římských cukráren (Palma se to jmenuje) jsme si dali pravou italskou zmrzlinu. Cukrárna je známá svou ohromnou nabídkou - nabízí rovných 100 druhů zmrzliny. Nechyběly ani sójové příchutě a všechny možné i nemožné kombinace těch běžných. Jejich malá porce = dva megakopečky nabírané lopatičkou + hromada šlehačky navrch. Po dlouhém váhání jsem si vybrala čokoládu s pomerančem a pistáciový krém. Mhh, ta byla! Lepší zmrzlinu než zdejší pistáciovou jsme ještě nejedla. A že jsem jich vyzkoušela už hodně :)

Viděli jsme toho samozřejmě mnohem víc, v hlavě mi utkvěla tak jedna třetina. U jedné z fontánek se k nám přidal Ivčin italský kamarád Enrico, se kterým jsme vyrazili společně lenošit do parku Villa Borghese. Renesanční park si nechal v 17. století vybudovat jeden z kardinálů, synovec papeže Pavla V. Uprostřed se nachází velká galerie (právě jedna z těch, co měla registraci přes internet, takže jsme se dovnitř nedostali), a překvapilo mě, že park ohraničují 4 metry vysoké zdi, tlusté jako by šlo o městské hradby. Samotný park je plný zeleně, občas nějaká socha, mládež na motokárách (úplně stejných, jako na které jsme chodili na základce na dopravní výchovu :)), stánky se zmrzlinou a suvenýry... V parku jsme si udělali opožděnou polední pauzu - zabrali jsme kamenné lavičky ve stínu stromů a pojedli toasty s ředkvičkami. Bylo tam nádherně. Hrozně mě bavilo pozorovat hrající si děti a piknikující Římany. Enrico byl navíc dost zábavný společník a celé to bylo moc fajn. A dostala jsem prvomájovou pusu pod palmou!

lenošíme!

K parku navíc patří terasy, ze kterých je pěkný výhled na celý Řím, a Ivča tu objevila zaparkované Ferrari (jehož majitel jí sliboval, že ji v něm naučí řídit :)) Taky mě moc pobavilo, jak se Ivča vždycky, když se někomu z nás zachtělo odskočit, vloudila do některé z restaurací, jestli můžeme jít tam. Prý to tu místní dělají normálně. Ono není divu, veřejné záchodky v Itálii jsou něco, co bych si opravdu odpustila. 

Moc se mi líbilo, jako byly všude po centru rozmístěné pítka s vychlazenou vodou (kterým Ivča přezdívala "piče" :)). Enrico nás naučil, jak rozeznat Itala od turisty. Zatímco turista hltá vodu z rukou, Ital zmáčkne dírku zvrchu trubky a voda pak stříká rovnou do pusy. Mají to promyšlený!

Když jsme se vynořili z parku přímo u Španělských schodů, zamířili jsme do cukrárny Pompi, která tu funguje od roku 1960, a je proslavená díky svému geniálnímu tiramisu. Neodolala jsem a za 4 eura si jedno odnesla (tiramisu zde člověk dostane do krabičky i se lžičkou, prostě take away). Seděli jsme na trávníku u parkoviště a já jsem mlsala a mlsala a oblizovala se až za ušima :)

Závěrem dne jsme dojeli do snad jediného otevřeného muzea - Palazzo Massimo, plného antického římské umění. K vidění jsou zde hlavně sochy na tisíc způsobů, ale i mozaiky a fresky s rozličnými motivy - od místností evokujících zahradu plnou ptactva až po celé příběhy převyprávěné na zdech; byla jsem uchvácená. Muzeum mapuje Řím od 1. století př.n.l. až po 4. století n.l. Fresky s přírodními motivy, sochy atletů, podobizny minotaurů a jiných bájných stvůr... Bylo to moc pěkné zakončení dne.

  
Palazzo Massimo

Cestou zpátky na byt bylo metro tak přeplněné, že jsme se museli vrátit o pár zastávek zpátky v protisměru, abychom se vůbec dostali dovnitř. Na večeři byly klasicky těstoviny a kolem dvanácté jsme padli do postele. 

4. den, pátek - Řím antický

Jestli jsem se na něco do Říma opravdu těšila, tak to bylo především Koloseum a Forum Romanum. Na obě antické památky jsme si vyhradili celý pátek. Podle předpovědi počasí mělo celý den pršet, a nakonec se předpověď vůbec nemýlila, ale i tak to bylo super. 

Po snídani jsme se pod Ivčiným velením vydali na místní tržnici, kde jsme nakoupili dobroty na večeři - tři obrovské kusy lososa a pak nějaké mořské korýše - vypadalo to jako větší krevety, měly očička a fousky a na délku tak 10-15 cm jedna. Na tržnici (kryté před vedrem a deštěm) ovšem prodávali všechno možné, od ovoce až po oblečení, takže to byl i celkem kulturní zážitek. 

Metrem jsme se svezli, tentokrát už bez Ivči, ke Koloseu. Částečně jej zdobila plachta hlásající cosi o rekonstrukci, i tak ale bylo skoro celé vidět. Koloseum (též Colosseum či Kolosseum), jehož původní název zní Amphitheatrum Flavium podle Flaviovců, kteří jej nechali vystavět, je ohromná stavba, celá začernalá působením počasí, uvnitř nacpaná k prasknutí turisty. Největší amfiteátr římské říše byl postaven v 1. století př.n.l - 1. stol. n.l. a sloužil nejen pro gladiátorské zápasy a popravy, ale i pro divadla jako taková. 

nezbytná selfie :)

Hned o kousek dál stojí Forum Romanum, Římské fórum (italsky Foro Romano), což je seskupení strašné spousty antických vil, chrámů, vítězných oblouků, bazilik, lázní atd. Leží na pahorcích Palatin a Kapitol a středem se táhne odvodňovací kanál Cloaka Maxima. Na Palatinu jsou honosné domy, vily a zahrady. Většina staveb je ovšem umístěna v prohlubni mezi Palatinem a Kapitolem (správně by se měla jako Forum Romanum označovat právě jen tato prohlubeň). Dříve zde bývaly bažiny, než je s pomocí Cloacy vysušili. A právě zde stával středobod antického života se všemi chrámy, řečništi a obchody.

Vstupné se platí do všech výše zmíněných objektů společné. Lísty se dají koupit buďto u Kolosea, nebo u Fóra - fronta u Fóra bývá výrazně kratší, tak jsme zamířili jako první sem. I tak jsme na dešti stáli téměř hodinu, než se nám podařilo lístky koupit. Lilo jako z konve a turisti se navzájem polévali stékajícími čůrky vody z deštníků. Černoši prodávající pláštěnky museli mít žně.

Jako první jsme začali s prohlídkou Palatinu. Pršet téměř přestalo, jen chvilkami přicházely drobné přeháňky. Kolem nás ležely rozvaliny staveb v různých fázích rozpadlosti. Sloupy, zdi, soukromé lázně. Právě Palatin byl místem, kde bydleli ti nejmocnější a nejbohatší, takže jejich luxusní vily musely stát za to. Na Palatinu také stojí malé muzem s vykopávkami základů neolitického osídlení a s antickými sochami (poprvé jsem viděla i busty malých dětí). Zaujaly mě i rozsáhlé zahrady, zbytky Romulových chýší (vykopávky staršího osídlení) a dlouhé dochovalé chodby s freskami. Palatin je opravdu rozsáhlý, strávili jsme zde 2 hodiny určitě a stejně mám pocit, že jsme určitě neprošli všechno.

  
Palatin a pohled dolů na Fórum  

Když jsme vyhlídli z jedné ze zahrad a spatřili pod sebou samotné Forum Romanum, spadla mi brada úžasem. Bylo toho tam tak moc! Vůbec jsem netušila, že je Forum tak obrovské. O to větší bylo překvapení, kolik toho máme ještě před sebou. Podařilo se nám najít cestičku (jednu z mála neuzavřených) a sejít dolů. Bláto nám šplouchalo do bot, nicméně i tak jsme zde strávili přinejmenším 4 hodiny. Obdivovali jsme Titův oblouk a několik chrámů - chrám bohyně Vesty, zbytky chrámu Kastora a Poluxe, Saturnův chrám a spoustu dalšího. Z většiny se dochovaly jen sloupy, které chvílemi působily, že na nás musí nutně spadnout, a zbytky soch různě rozházených po zemi, ale bylo to krásné.

Vynořili jsme se poblíž Kolosea, které bylo dalším cílem dne. Frontu zde jsme odhadovali alespoň na 3 hodiny, a tak jsme byli rádi, že už lístky máme koupené. Přiznávám se, že mě Koloseum neuchvátilo ani zdaleka tolik jako Fórum. Je zajímavé projít se po horním ochozu a představovat si, že stejný výhled měli i lidé před 2000 lety, a kolik se toho tam odehrálo... Ale jinak tam není příliš co k vidění. Část vrchního patra je sice věnovaná výstavě o historii Kolosea a jeho role v dějinách, ale jinak nic moc. Co mě dost mrzelo, že jsme se nedostali do suterénu. Koloseum totiž bylo vystavěné jako moderní divadla - tak, že pod pódiem následovala spleť propadlišť, malých místností a chodbiček, kde gladiátoři a šelmy čekali, až na ně přijde řada. Nyní je část pódia zrekonstruovaná s dřevěnou podlahou, druhá je pak ponechaná tak, že jde vidět přímo do útrob spodního patra. Sem se bohužel dostanou jen lidé s průvodcem, kterého jsme my neměli. A ačkoliv jsem měla velký zájem si průvodce doplatit, vůbec jsem nenašla, kde se dá komentovaná prohlídka vnitřku Kolosea vlastně zakoupit... Je to tam celé strašně zmatené a davy lidí, že by to jednoho umačkalo. A vlastně jsme byli rádi, když jsme trefili východ ven.

Cestou k metru jsme ještě omrkli Konstantinův oblouk, který byl taktéž částečně pod plachtami, a zamířili domů. Bylo lehce po páté a tudíž už nemělo smysl honit se po dalších památkách, protože než bychom k nim dojeli, byly by zavřené. Rozhodli jsme se tedy zamířit rovnou k Ivči na byt, že pak třeba ještě něco podnikneme s ní. Přestoupit z metra A na B jsme měli na Termini, hlavním vlakovém nádraží. Na Termini nás ovšem přivítal dav policistů, který všechny vyháněl ven, že je metro uzavřené. Nechali jsme se nést davem na přilehlé autobusové zastávky s vědomím, že určitě pojede náhradní doprava. Taky že jela, ale chyběly jí popisky, tudíž jsem absolutně netušila, kterým máme jet směrem, a místní strážníci nemluvili anglicky (a navíc byli v obležení místních a turistů). Občas dojel autobus, lidé se do něj nacpali jako sardinky (netušila bych, kolik se jich do jednoho autobusu vleze). Místo toho, aby na zastávce davů ubývalo, ovšem přijížděla další metra, tudíž stav byl pořád stejně zoufalý. Nakonec se mi podařilo vykomunikovat, kam máme kterým autobusem jet, a že pak nám bude navazovat metro (asi o 5 zastávek dál), a jen jsem doufala, že jsme se se strážníkem správně pochopili. Vmáčkli jsme se tedy do příjíždějícího spoje. Nemusela jsem se vůbec držet, kolik lidí se naštosovalo za námi. Autobus téměř nezastavoval (každá zastávka se totiž stala bojem o přežití), no jeli jsme to i tak dobrých 90 minut (metrem to trvalo necelých 10).

U Ivči jsme společně zaběhli do obchodu nakoupit nějaké dobroty - výbornou italskou čokoládu, sušenky, mandarinkovou marmeládu... A na bytě si nachystali večeři. Jako první chod byl servírován na másle opečený lososí steak s bramborami a jako dezert jsme si dali megakrevety. Ivči moc nechutnaly a tak nás celou dobu bavila historkami o krevetím zažívacím ústrojí :) Zato mně chutnaly moc a Bremošovi taky. Večer jsme pokecali o všem možném i nemožném a někdy kolem půlnoci zapadli do postele.

"každá správná kreveta má mezi nohama česnek" :)

Taky se musím pochlubit - jsem historicky první návštěva, která se nenachytala na zdejší vanu. Byt totiž funguje ve zvlášním vodním režimu. Třeba, že když chcete umývat nádobí v kuchyni, tak musíte pustit horkou vodu ve sprše, aby následně tekla teplá voda i v kuchyni. A ve zdější vaně teplá voda neteče pro jistotu vůbec. A samozřejmě všechny návštěvy jako první míří do vany, ha :)

Pokračování brzy!

1. díl - Florencie 
3. díl - Vatikán - doplním po zveřejnění
více fotek na Rajčeti