boudicca: Jednoduše - když něco rozečtu, tak to i dočtu. Často se mi stává, že kniha, která se prvních x kapitol tváří zcela nudně, dostane v druhé polovině takový spád a má tak zajímavé rozuzlení, že musím svůj názor otočit o 180° a nakonec ještě vzdychám, že je škoda, že už jsem ji dočetla. A přesně o toto se člověk připraví, když ji po těch prvních pár kapitolách odloží... Na druhou stranu, zrovna Dáma s kaméliemi je záležitost na hodinu čistého času, u tlusté bichle podobně nezáživné četby bych možná váhala, jestli má smysl pokračovat.