Při návštěvě divadla obvykle dávám přednost spíše baletům a muzikálům, činohry mě tolik nelákají. Ve škole jsme ale dostali nabídku právě na představení Bůh masakru z pera současné francouzské dramatičky Yasminy Rezy. Upřímně, se spolužáky z oboru jsme divadlo brali hlavně jako dobrou záminku jít si následně sednout někam na víno, takže většina z nás šla na představení bez sebemenšího tušení, co se vlastně bude hrát.
Představení jsem shlédla 11.11.2014 v Mahenově divadle v Brně v inscenaci od Zdeňka Schejbala. Autorkou komedie je francouzská spisovatelka a dramatička židovsko-íránsko-maďarského původu Yasmina Reza (*1959), známá hlavně díky hrám Kumšt a Život natřikrát, za které opakovaně dostala ocenění Molière award.
Přiznám se, že podle názvu jsem očekávala něco na téma Velké francouzské revoluce, hlubokého, vážného, depresivního. Nemohla jsem se více splést. Stručný popis komedie "zákopová válka se dá vést i uprostřed luxusního obýváku" říká snad vše.
Vplouváme do setkání dvou manželských párů, natolik rozdílných, že to více snad ani nejde - alternativní umělkyně Veronika s prodavačem Michalem a věčně na telefonu visící manažer Alan se svou dokonale reprezentující ženuškou Anetou. Důvodem jejich společného odpoledne jsou synové Ferdinand a Bruno, kteří se předešlého dne porvali v parku tak, že jeden z nich přišel o dva zuby. Veronika, matka zmláceného Bruna, se snaží právě cestou posezení u kávy celou situaci urovnat, "vyřešit" po svém, ale naráží na značné nepochopení ze strany všech ostatních zúčastněných.
Bůh masakru se vyvíjí velmi neočekávaně, překlápí se z jedné strany na druhou, z viníků se v momentě stávají žalující a naopak. Vlastně by se dalo říct, že po celou dobu je manažerský pár na odchodu a je až neuvěřitelné, že si tato jedna scéna dokáže udržet pozornost celých 90 minut představení. Hra je postavená na zábavných dialozích, prudkých dějových zvratech a hlavně perfektních hereckých výkonech všech 4 herců, kteří v představení vystupují. Incenace jim k tomu dává ohromný prostor. Až zpětně musím ocenit geniálnost celého představení - nic zde není navíc, nic nepřebývá ani nechybí. Každá rekvizita, každá zprvu bezpředmětná zmínka má ve výsledku své místo a opodstatnění.
Myslím, že kdo máte rádi současné hry, Jasminu Rezu jistě znáte a pokud ne, je nejvyšší čas to napravit. Jde sice o moderní inscenaci, ale v tradičním pojetí, nemající potřebu nemístně šokovat nebo nechat diváky překvapeně domýšlet smysl celé hry. Bůh masakru je trochu vtipný, trochu vážný, dobře pojatý i zahraný. A to konstatuji, ačkoliv jsem byla dosud přesvědčená, že do divadla na činohry jedině na Wildeovy konverzační komedie :)
Nutno říct, že celkovému dojmu značně pomáhalo i naše krásné posezení v luxusní lóži, kam nás milá paní uvaděčka usadila po pozdním příchodu v důsledku nekonečné fronty na záchodky. Měli jsme tam dokonce i vlastní zrcadlo! Z oboru jsme se v divadle sešli skoro všichni a dohromady katedra francouzštiny dohromady zabrala přes 100 míst.
více o představen/...
(zdroj fotografie výše)