O plnicích perech

Pár mých poznatků o používání klasického plnicího pera. Dneska bych se ráda zaměřila na základní informace o tom, s jakými typy per se vůbec můžete setkat, co vám pero přinese oproti běžnému psacímu náčiní a naopak s čím musíte počítat vy. Příště pak očekávejte recenzi na pisadla, se kterými píšu já.

Něco málo z historie:

Pomineme-li psaní husím brkem, první pokusy o plnicí pera jako taková, tedy dávkující inkoust ze zásobníku, se datují už do konce 17. století, patentovat si jej ale nechal až americký konstruktér Lewis E. Waterman v roce 1884 - předtím se psalo převážně pery s ocelovou násadkou, které se musely co chvíli namáčet do kalamáře.

dobová reklama z roku 1900 (zdroj)

Plnicí pero, až v dnešní době může být považované za přežitek, si s sebou stále nese nejen určitý dojem luxusu a staromilectví, ale především se s ním píše podstatně snáze než s propiskou. Nemusíte na něj vyvíjet takřka žádný tlak, ze psaní pak nebolí ruka a rukopis je lépe čitelný. Navíc jde o předmět, ke kterému si téměř vždy majitel najde určitou citovou vazbu - pero se zkrátka nepůjčuje. Plnicí pero se totiž svému majiteli přizpůsobí, hrot se sepíše podle úhlu, kterým majitel píše, a z pera se tak stane celkem osobní předmět. A to se raději ani nezmiňuji o sběratelských skvostech :)

Jaký typ pera si vybrat?

Keramické pero (roller) - roller je bližší spíše propisce než peru plnícímu. Hrot vypadá na první pohled stejně jako u propisky, rozdíl je v tom, že inkoust prochází přes malou keramickou kuličku, takže po papíře klouže mnohem snáze, s perem se tedy lépe píše a nemusí se na něj tlačit. Náplně také vypadají podobně jako ty do propisky,  jsou ale podstatně dražší. Na jednu náplň jsem psala ve škole cca týden, někdy méně, než začala vynechávat. Rollery považuji za "mezistupeň" mezi propiskami a plnícími pery.

Plnicí pero - může být bombičkové, s konvertorem nebo se zabudovaným pístovým mechanismem. Společný mají hrot, na který je třeba si zvyknout, a velmi hladké psaní, na pero totiž prakticky nemusíte tlačit, po papíru "klouže" samo. Rozdíl mezi třemi zmiňovanými typy je ve způsobu dávkování inkoustu. Bombičky jsou jasné, ty stačí jenom narazit, konvertor a pístový mechanismus je třeba plnit z lahvičky přes hrot. Konvertor se nasazuje na pera, která jsou určena primárně na bombičky (ne na všechny to ovšem lze), zatímco pístový mechanismus je v peru už zabudovaný a nelze jej střídat s žádnou jinou variantou.

  
nalevo roller, napravo plnící pero

Konvertor, nebo bombičky?

Konvertor je kompromisem mezi bombičkami a klasickým plnicím perem s pístovým mechanismem. Zařízení funguje na bázi větší bombičky, do které přes píst "vcucnete" inkoust. Čištění pera je proto jednoduché, stejně jako změna barvy inkoustu. Překvapilo mě, že se inkoust musí plnit přes hrot pera, takže konvertor z pera vlastně ani nevytahujete.

I když je konvertor podstatně větší než bombička, inkoustu se do něj vleze mnohem méně, inkoust proto musím doplňovat maximálně obden, spíše však každý den, což považuji za dost velkou nevýhodu - člověk si na to prostě musí myslet. Na druhou stranu, když máte sedící konvertor, můžete si vybrat jakýkoliv inkoust, na který si vzpomenete, a finančně je tato varianta mnohem výhodnější. Každý výrobce totiž může používat trochu jiný typ bombiček, a tak zdaleka ne každá pasuje do každého pera - a není nutno dodávat, že originální bombičky např. od Parkera jsou dost drahé (a zrovna ty Parkerovské žádnými levnějšími nahradit nelze). Plnění konvertoru či pístového pera je ovšem celkem delikátní záležitost, zvlášť zpočátku, než člověk získá grif. Tady pak samozřejmě záleží i na kvalitě provedení pístového mechanismu, jestli jde inkoust natáhnout snadno, nebo se mechanismus "kouše".

pero s nasazeným konvertorem

srovnání konvertoru a klasické bombičky

Jaký vybrat hrot?

Právě hrot udává celkový ráz pera - jak dlouho vydrží a jak silnou linkou bude psát. Hroty jsou vždy kovové, většinou zdobené, typ kovu se pak liší (většinou jde ale o nerez ocel, případně zlato), ty lepší bývají zakončeny iridiovou špičkou nebo slitinou iridua a ruthenia. Co se šířky stopy týče, u levných per je hrot "univerzální", většinou si ale můžete vybrat. Hroty se značí dle tloušťky EF-F-M-B-BB. EF (extra fine) jsou ty nejtenčí, používané na práci s čísly. F (fine) a M (medium) jsou na běžné psaní, od B (broad) dál jsou to pera podpisová se silnou linkou. Setkat se můžete i s OM a OB, což jsou hroty se zkoseným hrotem, popř. s variantou I na kurzívu. Profíci si zvládají hroty sami vyměňovat, pero ale koupíte vždy už s nasazeným hrotem, tak se toho nemusíte obávat.

Jaký vybrat inkoust?

V případě, že se rozhodnete pro konvertor, či máte pero se zabudovaným pístovým mechanismem, si musíte vybrat ještě typ inkoustu. Obecně se inkousty dělí na klasické a dokumentární. Pokud nepotřebujete psát matriku, tak se dokumentární inkoust nedoporučuje. Díky své kyselosti je agresivní a rozežírá hrot pera. 

Na inkoustu (a ani na bombičkách) je dobré nešetřit, nekvalitní inkoust má totiž tendence v peru zasychat, krystalizovat a pero tak ucpávat. V případě, že pero při psaní jakkoliv protestuje, se doporučuje právě zkusit změnit značku inkoustu. Já osobně mám ráda barevné inkousty, jasnou volbou proto byla značka Diamine, která nabízí rovnou stovku odstínů a patří svou kvalitou mezi ty velmi dobré. Možná vás překvapí, že pokud není explicitně uvedeno jinak, tak normální inkousty nejsou zmizíkovatelné, to jen ty "dětské" v bombičkách. Dokonce ani barevné či černé bombičkové nevyzmizíkujete.

  
malé Diamine inkousty (30 ml) a fotodokumentace plnění konvertoru

Jak se o pero starat?

Plnicí pero je třeba udržovat. Vymýt jej, když víte, jej nebudete delší dobu používat, nebo při změně barvy inkoustu. Čistí se naložením součástek do destilované vody, ideálně v pokojové teplotě (ne horká), já ho tedy myji v normální kohoutkové vodě a taky to jde :) Aby pero pustilo všechen inkoust, je každopádně třeba jej ve vodě nějakou dobu nechat a občas do něj šťouchnout. Více o údržbě pera je sepsáno zde, článek doporučuji. Překvapilo mě, že při cestách letadlem se pero musí nechávat bez inkoustu (kvůli změně tlaku by inkoust mohl vytéct).

Přiznávám, že co se plnicích per týče, jsem začátečník. Protože jsem vždycky měla jen bombičkové, ani jsem nevěděla, jak konvertor správně naplnit. A právě proto je tento článek věnován všem, kteří o klasickém peru uvažují, ale mají pochybnosti, případně už doma nějaké mají, ale neví, co s ním.  Není třeba se toho bát - ve skutečnosti je celá "pisadlověda" vlastně ohromná zábava :) Když mě něco ještě napadne, tak to sepíšu do pokračování.

A co vy? Také jste propadli plnícím perům jako já, nebo zůstáváte u propisek?