miselle: Knížku jsem přelouskala v rámci povinné četby a musím říci, že tak dobrý román jsem dlouho nečetla. Zezačátku jsem si říkala, jo to bude takové o něco lepší dílko, ale konec mě vyloženě rozbrečel! Tolik krásy v pouhých 500 stránkách jsem dlouho neviděla a Quo vadis mě dojalo k slzám. Nejvíce se mi však líbil Petronius, osoba s vkusem, chlap k pohledání... Občas si říkám, že by nebylo špatné být taková Euniké Petronia jsem měla hrozně ráda, obdivovala jsem ho jako postavu a nesmírně mě zarmoutil jeho konec. Vznešený, vysmívavý, ale přesto konec.